Třeba jako tenkrát, když sem šel po chodbě z hajzlu, zase naboso, protože sem zapomněl doma přezuvky nebo mi je někdo ukrad a vidim, že páťák z céčka si podává zrzka od nás ze třídy. Zrzek stojí u zdi a brečí, o hlavu menší, malinkej, zrzavej, ubohej.
A Šoule, jak se páťák jmenoval, do něj strká, co ty blbečku, brečíš, zrzavá palice, máš strach, máš strach?
Zastavil jsem se, a řek sem mu:
Šoule smrdí tě koule.
Slam poetry v akci.
Ten kluk byl školní rváč a skoro všichni se ho báli, ale já to nemohl tak nechat.
…
Měl jsem v sobě Oldu Šetrhanda, měl jsem v sobě Vinnetůa, měl jsem v sobě Hochy od Bobří řeky, měl jsem v sobě touhu po spravedlnosti, odpor k trápení slabších, nemůže se ti nic stát, když za tebou stojí vyrovnaná řada tvejch hrdinů a dívá se ti na zátylek a sleduje, jak se zachováš.
Nemůže se mi nic stát, říkal sem si, když vykročil proti mně.
Vinnetou je se mnou.
Olda je se mnou.
Z každý strany jeden.
Dostaneš na kokos Šoule.
Bylo to na školní chodbě.
Kolem plavaly obličeje spolužáků, který žasly nad mou odvahou.
Bylo jich dvacet, třicet a ten rváč byl sám a měl s sebou jednoho, dva poskoky.
Byl možná silnější, než já, ale jako kdyby na tom záleželo.
Nebál jsem se.
Blížil se ke mě.
Stál jsem na svym místě.
Nepohnu se ani o píď.
Budu tam stát.
Cos to říkal?
– Vzal mě jednou rukou pod krkem a tlačil dozadu. Zapřel jsem se nohou a řek sem mu, ať nechá toho zrzouna bejt.
Co je ti do toho smrade?
– Všechno. Nech ho bejt.
Plovoucí obličeje kolem to všechno vyděšeně sledovaly.
Jeho oči zaregistrovaly pohyb učitelů v odlehlejch chodbách naším směrem. Měl na to čuch. Pustil mě se slovy.
– To si vyřídíme příště.
Otočil se a odešel.
Do třídy jsem přišel jako hrdina. Najednou jsem byl kamarád všech.
Zrzoun za mnou přišel a chtěl mi dát svojí svačinu.
Plácání po ramenou, Lenka mi řekla, že jsem byl dobrej.
Z nervozity jsem začal okusovat gumu na rýsovací tužce.
Naštěstí brzo zazvonilo, na chodbě zaklapaly podpatky naší třídní a s nima se dostavila hodina ruského jazyka.
Zdrastvujtě tavarišč učitělnica.
Byl sem dutej a dostal za čtyři mínus ze slovíček.
Vytasila mě jako prvního, dostal jsem za 4 minus a někdo se zasmál.
Hrdina krvácí.
Veřejně.
Vždycky se někdo směje. Jako vůl to posloucháš a říkáš si, třeba má pravdu ten smích. Třeba má pravdu ten, co se vysmívá, ten kašpárek na špagátech.
Jediná opora je zamračenej Masaryk na koni.
Žižka s palcátem vetknutym do hlavy křižáka, co znásilňoval děvečku z hořícího mlýna.
Básníci, který říkaj, dobro je TOHLE, a musíš za tím stát, jako socha. A NEUHNI.
A zrzouni byli v bezpečí, dokud ty sochy stály se mnou.
A celej svět je v bezpečí, v relativnim bezpečí, dokud tady s náma sou tyhle sochy.
Nemusim dodávat, že ten sráč si to se mnou nikdy nevyřídil.
Jediný, co je v životě fakt důležitý, je žít beze strachu.
…