Andersen
se bál písknutí píšťalky
v divadle
když hrajou jeho hru
bál se
co řeknou ostatní
…
labuť se bojí
co poví kačeny
co řeknou husy
co řeknou žáby
na její máchnutí křídel
…
zatímco žáby a kačeny a husy
na to serou
nic je nevytočí
nic jim neni dost dobrý
a všechno nakonec skoupí
protože na to většinou mají
…
a zatím
veleduchové
se bojí píšťalek
a myslí na sebevraždu
…
ser na ně Andersene
klidně si pluj na hladině
a ignoruj rozmočený rohlíky
co ti z mostu budou házet
blahobytně vytopený ksichty
mávni křídlama
opři se do hladiny
vzlítni
a vyser se jim na hlavu
úplně vidim
tvuj obrys
na slunci
tak mi udělej
tu radost
Andersene
a vyser se na
všechny
ty
hermelínový
kožichy
tak
…