Město se zvětšovalo. Bylo ohromný. Mohli jste jít celý dny, než jste došli na nějakej jeho konec. Mohli jste taky jet tramvají, to trvalo kratší dobu. Mohli jste v něm zůstat celej život a taky dobře.
A tak to je. Jste ve městě a jste součástí organismu. Všichni, kdo si nalhávaj opak, nikdy neprocitnou a neuvidí. Budou si myslet, že jsou doma všude, že se můžou vracet k nějaký přírodě a podnikat tůry na hřebeny hor, ale jenom město je může napájet, jenom bzučící dráty, skřípění brzd, výfukový plyny plnící plíce. Hory vás brzdí. Příroda vás brzdí. A nudí. Jste v tom, ať chcete nebo nechcete. Žádnej útěk do divočiny se nekoná. Je pozdě. Pozdě pro celý generace. Lidstvo se dělí. Začíná to. Vem foukačku a dej si lajnu, protože tohle bude jízda.
Ten den, kdy jsem to pochopil, byl dnem mýho osvobození. Dnem, kdy jsem si vybral stranu.
Stranu Města.
Stranu Složitosti.
Stranu mnoha vrstev, překrývajících jedna druhou.
Stranu bílý lajny.
Stranu chimikálií v hlavě a v plicích a v žaludku.
Nemusel mi to nikdo vlastně říkat. Stačilo, když jsem ten den čuměl z tramvaje do neprůhledný změti plech a plastiku a zdiva tam venku, co mě společně s My Chimical Goddes ve sluchátkách a včerejší kocovinou přivedlo k osvícení. Bylo to zrovna, když jsme projížděli Karlínem kolem bordelu Invalidovna, kde na pohovkách lehávaly přetvořený děvky, jejichž ruce a nohy byly uzpůsobený nejrůznějšímu vkusu genetickejma ing.
JÁ to mam vlastně rád, všechen ten chaos. Přesouvá se to sem a tam ve vlnách, který vypadaj, že nemaj původce. Ale původce tu je. Je tu. Geny lidstva. Předurčenost chaosu?
Je to město samotný. Město samotný je magnet, kterej přitáhne snílky, fantasty a město se staví samo z jejich snů. Předurčenost složitosti. Gtak se vyvíjí vesmír, od jednoduchosti směrem ke složitosti. Je to přirozený, ale nikdo neví, jestli je to i dobrý. Tyhle dva pojmy se nekrejou. Zvykni si na to. Je to tak.
Pochopitelně, na začátku to Město musel někdo založit. Musel přijít nějakej Romulus a Remus a říct, hele pičo, tady by stálo dobrý hradiště. A proč ne rovnou Praha? Kopne je zezadu prsatá ženská a začne se s nima miliskovat v křoví a jejich semena, který zůstane ležet ve zválený trávě, začnou vyrůstat budovy, nejdřív dřevěný, pak zděný, pak začnou přibejvat plechy a nakonec do toho vstoupí plastik a sklo a beton a přijdou radiový vlny, který to všechno prodchnou nervozitou jako nějakej nervovej spoj….bude to vibrovat a třást a spát jen naoko, kolem 4 ráno. Možná, když nezačnou řvát do boje žlutý sanitky, který jedou vyzvednout dalšího blázna, vyprovodit nějakýho chcípáka do tunelu smrti.
Tak v týhle náladě jsem přitáhnul do práce a na svůj stůl vyklopil z tašky dvě plechovky piva, karton cigaret bez dehtu, který sem hned strčil do šuplíku a dva pornočasopisy, na který sem měl napsat recenzi.
Jsem city boy, Praha city boy.
Posadil jsem se, otevřel plechovku s G pivem a někdo po mě hodil prázdnej kelímek od Nokofein kafe.
-Jděte kurva do vidlácký píči. Jak takový sračky můžete pít?- Mrštil jsem kelímkem naslepo zpátky a pustil se do studia kund a ptáků, který se rozcapovali přes stránky, zatimco mě libej zvuk přesvědčoval, že ONA už je ze mě skoro hotová, ale když přiložim kreditku na její píču, bude hotová úplně.
Nasrat kundo, pomyslel jsem si. Jedině bych sehnal kreditku toho tlustýho blba, co trůní vedle mě. Ivan Debžo, malej knírek, tři brady, košile upláclá na břichu. Jenže ten tlusťoch si ji schovává, dobře ví, že jsem amoral a klidně bych se nerozpakoval si na ní vyhonit a pak mu s ní ještě nalajnovat kokeš.
Není to holt žádnej praha city boy, ale přistěhoval se od odněkud z Vozdravy. Z takový prdele mezi horama, kde ještě žijou medvědi, protože převážná většina lidu se sestěhovala za palisády okresních měst a džungle se rozrůstala.
A vůbec.
Stejně mu ji jednou šlohnu a chci vidět jeho pihovatej ksicht podtrženej zplihlym knírkem, ze kterýho kape pot, až zjistí, že kreditka je prázdná, protože jsem jí dvacetkrát projel pěkně zachmuřenou píčou v NEOSEX magazajnu.
Cha.
Praha city boye nikdo nevomrdá, praha city boy vomrdá vostatní.
Ale to jen tak na okraj. Musel jsem vykazovat nějakou pracovní činnost.
Zadal jsem uživatelský heslo recenzenta a kundy se stejně roztáhly. Jako recenzent můžu použít tohle heslo, ale neměl bych přitom onanovat do šuplíku. I když už jsem to párkrát udělal a bylo to dobrý a šéf mi nic neřek. Možná proto, že se to nedomáknul. Pičus bigus dickus. Nebo se to domáknul a líbilo se mu, že se dokážu do práce tak pěkně položit.
Jinak to snad nejde.
Je třeba se do všeho položit.
-Čau na čem děláš?-Opřela se mi o stůl bloncka Hana, sekretářka bosse. Malej nosík, velký kozy, no pants. No IQ. Sex mašina.
-Neosexmag. A nekrosexmag.-
-Hustohlína neke…to je big.
-Tvoje kozy jsou big, tohle je standard píča.
-Tak dík.-Odloupla se od mýho stolu a šla ukazovat svoje umělý kozy o stůl dál.
Vrtěla zadkem v naději, že na něj všichni čumí.
A čuměli.
Kromě mě.
Čuměl jsem jí na lejtka.
Jsem romantik.
-Přijdou a odejdou.- Zabásnil jsem si a listoval dál.
Tyhle časáky maj svoji kvalitu, která se projeví, když je čteš roky.
Zjistíš, že tě přiváděj do tranzu jenom tim, že se opakujou dokola. Je to jako meditace už pomalu. Mantra nízkosti. Duše je vyzmizíkována a tí pádem můžete zapomenout na všechny neurózy. Samozřejmě, musíte se tím svinstvem plazit.
Nakonec se plazíte rádi.
S vyplazenym jazykem.
Nevim jak dlouho budu moct dělat ještě tuhle práci.
Možná už jenom rok, než se udusim koksovací lžižkou uprostřed orgasmu.
Nebo než se přidam k Armádě lásky.
To se mi sice nepodobá, ale kdo se komu dneska podobá.
Všichni máme ksicht všech.
To podle toho, jak jdou reklamy.
Nanana. Nanana.
Vysrat se na tuhle práci.
Kundy, ptáci, kundy, ptáci. Orgasmy. Nakonec jsou všechny stejný.
Když jsem byl malej, chtěl jsem utíct daleko.
Jenže jsou tady Palisády.
Každý město je má.
A za hranicema města nemůžeš žít.
Nedělej si iluze.
Vysrat se nejenom na tuhle práci, ale na cxleou tuhle společnost. Zapálit palisády.
Dostat se ven. Skrz. Ven.
-Jak vás tohle napadlo?-
Přibelhala se MUDr.Prada. Taková vysoká hermafroditní svině s botkách s jehlama ven i dovnitř, punčocháče vtažený někam do kundy nebo ptáka nebo něčeho takovýho mezi. Kdo to dneska kurva ví.
Ale tohle ví.
Co vás napadá.
Mají svoje monitory.
Některý diody máš i v hlavě.
To ti naroubujou při podpisu pracovní smlouvy, protože seš kretén a jdeš pracovat a stáváš se členem stáda a stádo musí b ejt označkovaný a stádo musí mít svoje hlídací psy a dokonce i za ohradou vlky.
-Jak mě napadlo co doktorko?
-Zaznamenala jsem nějaký pochyby. Dneska je nějaká vyšší koncetrace.
-Jo asi skvrny na slunci.
-Skvrny na slunci nebyly zaznamenány 20 let. Proto se pořád ochlazuje.
-Naštěstí to vyvážíme voxidováním a prděním.- řek sem jí na to.
-Jste chytrej člověk. Tohle bylo vtipný. Víte to?
-Poznala jste to. Ale nesmějete se.
-Ne………………….Proč pracujete tady?
-Vy jste taky chytrej člověk, poznejte to.
-Máte rád porno?
-Jsem chlap.
-Ale taky hodně čtete.
-Jsem divnej chlap.
-A máte zarostlou hruď.
-Líbí se vám to?
-Je to minimálně nezvyklý.
-Mně se to líbí.
-Nemůžeme vás nutit, aby jste si holil prsa, zvláš když nepracujete na přepážce.
-Děkuju za pochopení. Děkuju moc.
-Ale jsem tady, abych monitorovala protispolečenský nálady.
-Ale jděte s tím doprdele. Každej má někdy chandru a pochybuje o smyslu bytí, práce pro firmu, o všem. Třeba se zejtra zastřelim.
-To pochybuju, nemáte čím.
-Tak skočim do Vltawy.
-To je jedno. Musím vědět hlavně to, jestli tu chcete pracovat nebo ne.
-Ne. Nechci. Vlastně nechci. Ale vás by to vlastně nemělo zajímat. Důležitý jsou moje výkony. A moje recenze si přečte každej uchylák a běží si koupit všechny ty kundy a všechny ty ptáky a utratí tisíc kreditů, aby si oblažil ptáka a za tejden, až zabere další prachy, to zopakuje, protože mu nakecam, že tim naplňuje svoje předurčení.
-Nepopírám, že jste v tom dobrý, ale jde mi o motivaci. A z dlouhodobého hlediska…pracuju s vizema…musím znát personál a jeho tužby. Například, zatoužil jsem mě někdy VOJET?
…
Přistihnu se, že jí čumím na kozy.
-Možná jo, řeknu nakonec,-ale jedno potřebuju vědět.
-Nebyla jste někdy chlap?
-Je to důležitý?
-Pro chlapa s chlupama na prsou jo.
-Nebyla. Jenom jsem tak trochu lesba.
-Oukej, tak v tom případě bych vás vojel.
-Tomu říkam pozitivní přístup. Když takhle budete přemýšlet o víc ženskejch tady, v zaměstnání, nebudete nás chtít opustit, protože je budete chtít všechny, jednu po druhé ojet.
-Nějaký jsem už ojel. Co až ojedu všechny?
-To se nestane, udržujeme přívod novýho masa.
-Všim sem si.
-Takže mír? Jdem do práce?
-Jo jdeme na to.
-Napiš pro nás pár dobrejch recenzí na ty kundy a kundy samy přiběhnou a vůbec, tady máš kreditní kartu, je na ní pět tisíc kreditů. Nepoužij ji celou jen na kundy.
-Ale též na ptáky…
-Ale též rozumem.
-Díky mami.
-Není zač synu. A Teď mě omluv, jdu okecat dalšího blbečka, co má pochybnosti.
-Tak zejtra.
-Jo nebo příští tejden.
-Nebo nikdy.
-Nebo navždy.
Jasně ty kundo.
Om.