Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

Povídka o lásce II.

Zavolala mi z USA. Volala z večírku.

Jééé ahoj, jak se máš?

No nic moc…Chybíš mi.

No jasně, ty mi taky chybíš!

Reklama

Hm.

Co je? Jsi nějakej smutnej!

No jo, je to už tři měsíce, co jsi odjela.

I dont care! You dont worry! Trochu se to protáhlo, vždyť víš, potřebuju vydělat nějaký
peníze.

Hm.

Ty jo, to je hrozný, já ti volam, myslim si, jakou budeš mít
radost. Víš kolik mě to stojí? Fuck.

Nevim.

No vidíš. Davide nech toho!

Co to pleteš? Jakej David?

Ale David, to je jeden kluk, co je tu s náma, dělá na
mě hrozný ksichty, to bys musel vidět! – Smích.

Hm.

Nebuď tak kyselej, máme tu večírek no! Je tu parta Čechů a
slavíme.

Hm.

Hele, to je hrozný s tebou. Řekni mi něco
hezkýho…Davide nech toho…- V pozadí vyřvává Bob Marley. No woman, no cry.

Hezkýho?

Co říkáš? Počkej, Davide, řekla jsem ti nech toho!

Cvak. Konec hovoru.

 

Na druhý straně oceánu pokračuje večírek. Já stojím u
hluchýho telefonu. Budík na kredenci nahlas krájí čas. Jsou dvě hodiny
v noci.

 

Oblíknu se a jdu ven. Poblíž je nonstop. Jsou tam hrací bedny
a barmanka s rozpláclym nosem sehnutá nad časopisem s celebritama.

 

Dám si jedno, pak druhý a třetí pivo.

David. Takový pěkný jméno.
Biblický. David z bible.

 

Přemýšlim, že bible je fakt dobrá. Možná proto, že jsem jí
ještě pořádně nečet. Všechno nedořešený a nevyřešený, všechno dosud plně nepoznaný má na
sobě tajemnej závoj. Občas by jsme ten závoj neměli strhávat.

 

Dej mi ještě jedno. Jak se jmenuješ? Kristína? To je pěkný. Skoro jako Kristus.

???

Co by jsi chtěla v životě dělat?

Cože?

No řekni, tohle přece není to, co tě uspokojuje, sedět tu
v noci, mít otevřenej časák, listovat v něm a točit pivo?

Jsi fakt nějakej divnej ne?

 

Byl jsem si jistej, že něco schovává. Jako každej. Jde jenom
o to, objevit to. Odstranim nanesený vrstvy navyklejch odpovědí a ukáže se
anděl s křehkym tělem čerstvě vylouplýho motýla. Možná.

Mezitím si dám ale další pivo a rozměním prachy, abych si z jukeboxu pustil Nicka. Něco o divokejch růžích.

Ráno se skácim na kanape v kuchyni, zatímco venku už
dodávky s čerstvym pečivem rozjezdily noc na prach. Na týhle straně oceánu párty skončila.

 

Natáhnu se pro telefon, zvednu sluchátko, dám ho k uchu
a usnu.

 

Zdálo se mi, že jsem ve snu řekl všechno podstatný. To se
stává. Fuck.