Z druhé
strany nastal povyk, cituji – Děti budou mít ohromné
mezery ve vzdělání,
promluvil autor učebnic polské literatury Tomasz Wroczynki.
Ze seznamu povinné
četby zmizely díla Dostojevského, Goetha, Kafky,
Witolda Gombrowicze – uznejte sami, když pojmenuje své dílo
– Pornografie, nezaslouží si být na seznamu povinné
četby. O tom není pochyb. Nebo takový Faust , kde
v jedné z hlavních rolí je samotný
ďábel! Div, že ještě „děckám“ nerostou rohy.
Střílí se
těžkou municí, vynášejí se rychlé
soudy, tu o omezenosti, tu o nemorálnosti a zkaženosti.
Pominu to, že někteří
naši novináři dobrovolně stále znovu a znovu
zapadají po kolena do bulvární kaše, když
podobnou metodou jako bulvár vyrábějí titulky,
jen aby článek nezapadal, takže nakonec zapadne pravda.
V tomto případě zde vytvořili nějaký INDEX a
člověk hned před sebou spatří planoucí postavu pátera Koniáše hřímajícího cosi o
pekelných plamenech, které si poradí i
s nejtužším liberálem.
A kdesi
uprostřed článku se krčí věta, že jde jen o
vyřazení ze seznamu povinné četby, a páter
Koniáš se mávnutím proutku promění v
neškodného šmoulu.Ovšem stane se tak jen při
bedlivém čtení a nakonec ve vás stejně zůstane
pocit, že tam na severu to přece jen dělají nějak blbě a
můžeme být rádi za to naše „progresivní“
školství.
Tak nevím co
by na to řekla Jana Ámosa, ale já bych se rád
vyjádřil k tzv. povinné četbě vůbec.
Nejlépe se
věc podává na osobním příkladu, což je
metoda známá již vyjímečným osobám
lidských dějin jako Kristus, Budha Gautama a další,
takže logicky přikročím k sobě a řeknu co si myslím
a proč:)
Již od dětsví
jsem se zasnoubil s literaturou a miloval všechny její formy
a četl vše, co se mi dostalo do rukou, od Ilji Muromce ( ruské
byliny ), přes Karla Maye ( který má
zásluhy nejskvělejšího opečovatele mých morálních
mantinelů ) a končící někde u Julesa Vernea,
Chaloupky strýčka Toma, Huckleberryho Fina apod.
Přesto jsem měl
značné potíže s tzv. povinnou četbou a při každé
příležitosti opisoval z deníků „průlezníků“
do vyšších ročníků do deníku svého a
občas to „ vyšperknul“ nějakou tou vlastní četbou.
Rozdíl musel být evidentní, avšak rezignující
učitelé, pod přesilou harantujících žáčků,
připouštěli toto evidentní plagiátorství jako
víceméně pravidloherní věc.
Povinná četba
na mě měla nesporně jeden dobře zdokumentovaný účinek.
Učila mě podvádět.
Tímto děkuji
svým bývalým učitelům, že mě to naučili jen
mlhavě a nedokonale a tudíž ve mně stále žije odkaz
Vinettoua a Old Shaterhanda, jakož i kluků od Bobří řeky.
Howgh…