Malej Jirka je kluk z paneláku. Bude mu šest, na podzim
má jít do školy a právě se naučil číst. Naučil se to tak, že s ním vždycky seděli nad takovou
roztahovací knížkou a dokola opakovali „ Tohle je A, jako auto!“ Celý hodiny.
Pořád říkal dál a dál a dál, ale za chvíli bylo Z a konec šmitec a že nic
dalšího už tam není. Musí počkat a do školy mu koupí učebnic, že bude koukat.
Jenže malý Jirka nechtěl koukat. Počkal si, až bude doma
sám, dostrkal židli ke knihovně, vylez na ní
a vytáhnul knížku s pestrym hřbetem. Byly na ní palmy a nějakej
chlupatej chlap s klackem v ruce, jak kouká na zpěněný moře. Nápis
DANIEL DEFOE ROBINSON CRUSOE. Pak se s tou knížkou několik dní válel u sebe v pokoji, místo aby šel s Honzou vozit náklaďákama písek.
Když to přečetl, přišel za mámou a jestli nemají něco dalšího
o tom Robinsonovi.
„ To není možný! Ty říkáš, žes to přečet?“
„ Jo. Bylo to hezký.“
„ Pojď sem táto! Kluk tvrdí, že to přečet!“
„ To není možný, tomu nevěřim. Vždyť kolikrát ani nedojí
večeři.“
„ No jo, ale říká to!“
„ Znáš malý děti. Hrozně si vymýšlej!“ Mávne rukou táta, ale
pak se ohne, položí Jirkovi na rameno svou těžkou tlapu:
„ Tak četls to nebo ne?“
„ Ano, četl.“ Diví se malý Jirka, proč mu nevěří. Kdyby mu
radši dali něco novýho o tom Robinsonovi a Pátkovi a koze. Když to četl, tak
měl pocit, že je na ostrově s nima. Chtěl by se tam zas podívat.
Máma si sedla na židli.
„ Táto, on nám lže, takhle brzy!“
„ Jirko jestli lžeš, tak já na to přijdu. Víš, co se stane,
když ti stisknu nos a ty budeš lhát? To už jsem ti vykládal!“
„ Zčervenaj mi uši. Dáte mi Robinsona?“
„ Vidíš ho! Vidíš ho! Já snad dojdu pro opasek!“
„ Ne táto! Nech toho, ty bys taky hned každýho mlátil!“
„ Pojď ke mně Jiříčku! Mamince by jsi přece nelhal? Že ne?“
Přivine malýho Jirku k sobě máma a šeptá mu:
„ Když řekneš pravdu, žes to nečetl, tak dostaneš bonbon.“
„ Ale já jsem to četl.“
„ Ale no tak, takový malý dítě to nemůže přečíst. Jsou tam
malý písmenka a skoro žádný obrázky. Ani já s taťkou jsme to nečetli.“
„ Ale já jsem to četl.“
Malý Jirka to měl těžký. Nechtěli mu věřit. Nechápal proč. Nakonec
je napadlo, že udělají test a vyzkoušejí ho z obsahu knížky.
Mamka otevřela knihu, taťka čekal za dveřma s opaskem. Šponoval
ho a zkusmo práskal. To bude jelit.
" Co se stalo Robinsonovi?"
" Byla bouřka a loď se potopila. Robinson se dostal na ostrov."
" Byl tam s ním někdo?"
" Ne, byl tam sám. Jenom našel kozu a z ní měl mlíko. Jo
a potom tam byl Pátek. Toho osvobodil a nějaký další lidi je chtěli oba sníst,
jenže Robinson měl pušku a to oni neznali a báli se pak Robinsona i Pátka. Pak
se měli dobře, dokud nepřijela další loď a ta je vzala pryč. Škoda…"
Máma zaklapla knihu.
„ Táto on to fakt přečetl.“
Táta odložil opasek.
„ Tak to je vážný. U nás v rodině nikdo takhle
postiženej nebyl.“
„ Ale to je přece dobře. Je talentovanej!“
„ No aby mu to v životě k něčemu bylo!“
„ Na to už dohlídnem!“
Zatím malý Jirka sedí, čeká až mu dodají dalšího Robinsona a přemýšlí, že jednoho dne bude psát takovýhle knížky. A jestli neumřel, čeká tam dodnes…