Potkával jsem ho v Sensi baru, což byl soukromej klub pro přátele marihuany a jinejch povzbuzováků. Občas tam hrál nějakej Dj, hulilo se a někdy koukalo na nějaký protisystémový videa.
Jednou tam taky vtrhlo městský strážnictvo, ale když na ně byla podaná žaloba proti omezování osobní svobody, přestali se vměšovat do našich hulících záležitostí a omezili se na umístění videokamery na protější barák a spokojili se s monitoringem situace zvenčí. S tím už sme se nějak srovnali. Paranoici tak, že si v jejím záběru stáhli kapuci klokanky a exhibíci vystrkovali na tu podělanou kameru chlupatou prdel.
Četníci museli mít pěknou sbírku prdelí.
Uvnitř lidi většinou jen tak posedávali, před sebou džusíky se sodou nebo energy-drinky. Já obvykle s pivem s panákem. Holt jsem kurva zase jednou nebyl in.
Ale vraťme se k tomu Maňasovi, protože o něm jsem chtěl mluvit. Jak jsem říkal, trochu to s těma drogama přeháněl a začínal dostávat takovej zvláštně mystickej výraz. Jeho oblíbenou zábavou bylo sledovat tváře ostatních a nic neříkat. Když na něj někdo promluvil, tak se jen usmál, podíval se na něj nebo spíš skrz něj a díval se tak dlouho, dokud ho zas neupoutalo něco jinýho, neobvyklej zvuk, neobvyklý slovo nebo nezaslech něco z jinejch sfér. Vypadalo to, že všemu rozumí a všemu šéfuje. Nepotřeboval nic řešit, jenom se usmíval. Skoro jak nějakej zasranej svatej z Indie.
Mysleli jsem si o tom svoje. Neměl by tolik fetovat nebo skončí jako naprostej vymaštenec. Už teď nikdo netušil, co se mu honí v kebuli. Co když popadne tu sekeru opřenou v rohu u hromádky dřeva a krbovýho komínu a začne nás s ní stínat, protože mu budeme připadat jako emzáci. Sice vypadá jako nějakej zasranej svatej a usmívá se jak dalajlama, ale znáte to, jeden nikdy neví. Medvěd taky vypadá neškodně, těsně předtím, než se rozhodne vám spočítat všechny kosti v těle.
Jistý bylo jedno, měl chodit na vejšku, navštěvovat přednášky, pokoušet se sbalit nějakou spolužačku. Sem tam selhat v posteli, sem tam se vožrat a poblít rodičům hajzl. Prostě normální dospívání. Zkoušky, stresy, vejška, menza, koncerty, baby.
Místo toho tady seděl a vypadalo to, jako by se na nás díval z druhýho konce vesmíru. Možná to tam mohlo být fajn, co už kurva víme, ale vzhledem k tomu, že jeho tělo zůstalo tady, a někdo se o něj musel starat, to odsud zas tak fajn nevypadalo. No jo, jedna věc je občas vypadnout, vystřelit svuj mozek na dráhu a druhá pak se z tý cesty vrátit.
Byl tam nahoře, zablokoval kormidlo, čuměl skrz nás a vypadalo, že to se mu fakt nechce dolu.
– Hele Maňas, nechceš jít domu? Měl bys jít domu.- říkali jsme mu všichni. Přece jenom to bylo divný, když tam tak seděl několik dní v kuse bez hnutí, nepil, nejedl a nemluvil. Jenom se vobčas odkymácel na záchod.
Snažili jsme se z toho dělat si srandu a mluvili o něm, jako kdyby tam nebyl. On se vždycky usmíval a díval se na toho, kdo mluvil a vypadalo to dost strašidelně. Měl velký oči a připadalo nám, že se kurva každej den zvětšujou. Možná se z něho vyklube ten novej člověk s novym vědomím, jak vo něm psal Leary…no to by byla prdel, novej člověk z Horní dolní, psalo by se v novinách, ale musel by mít nadpřirozený schopnosti, aby odrazil celou tu armádu agentů s kravatama, který by nastoupili, aby překazili nástup novýho věku, novýho vědomí. Určitě by ho pak chtěli zatknout a studovat, trápit a mučit, Vyzvědět něco. A tak jsme ho tam nechávali a sami jsme odcházeli noc co noc domů a on tam noc co noc zůstával a Šálina mu tam ustlala na měkkym křesle, co bylo akorát tak dobrý pro kosmonauta na těžký a dlouhý výpravě za osvícenim a přistavila na stůl před něj sklenici čistý vody. Co se tam s nim dělo, když se všude zhaslo a on tam zůstal po těma obrazama kosmickejch hub a stavů změněnýho vědomí, to ví jen God a LSD.
Byla to doba značný módy psychotropních látek. Rozšířená mezi studenty vysokých škol, kteří smažili na house-párty. Smažili všichni, smažili všichni v partě, smažili i jejich psi, smažili jejich holky, smažili všichni, nosili černý brejle a objížděli tekky. A Maňas, ten smažil nejvíc.
Jednoho dnes se už na to Fucker nemoh koukat a řek mu, že jestli okamžitě nepůjde domů a nevyspí se z toho všeho, tak mu dá pěstí. Maňas na něj koukal, usmíval se, vypadalo to, že je o sto evolučních stupňů nad Fuckerem. Jenže Fucker vládnul železnou pěstí, byl v kriminále a měl už toho dost, nechtěl se už dívat na toho spratka, jak se tady všem směje do ksichtu a všichni kolem něj chodí jak kolem nějakýho křehkýho porcelánu. Rozmáchnul se, zasadil mu jednu mezi voči, všude krve jak z vola, Ty hajzle, tys mi zlomil nos, řek Maňas a přestal se usmívat.
No jo, jednoduchej recept a fungoval.
Pak sme Maňase odvezli do pakárny, kde mu nasadily do mozku zas nějaký jiný sračky, který se mu na hypotalamu usadily jako železný koule a stáhly ho pěkně zpátky dolů.
Jezdili jsme za nim, už se neusmíval a když kouřil s náma venku na lavičce při vycházce, tak říkal.
“ Kluci já vám viděl světy, to by jste nevěřili. O vás a o sobě jsem věděl všechno, byl jsem v nějakym vesmírnym klíně a nic na mě nemohlo. Fuckerovi vyřiďte, že je čurák a že mu děkuju. “
Tak to by tak v kostce mohlo být zatím všechno o LSD, co vám můžu říct, aniž by mě zavřeli…