Začnu
tím, že jsem kdysi také kouřil a při pivních
debatách přiložil ke rtům nejeden filtr. Ale už tehdy jsem
si byl vědom toho, že moje kouření může obtěžovat lidi,
kteří se svobodně rozhodli nevdechovat onu směs látek
vznikající hořením tabáku a cigaretového
papírku. Nestal jsem se ještě natolik obětí svého
zlozvyku, abych se soustředil jen na něj a ignoroval pohled jiných.
V
zásadě jsem i jako kuřák souhlasil s postupem Irska,
které vykázalo nás kuřáky nadobro z
hospod a to, že se nedostavil očekávaný propad tržeb
dodnes divukrásně usvědčuje naši politickou reprezentaci
přinejmenším z těžké ignorance, přinejhorším
z ještě těžší ignorance, při permantních pokusech resuscitovat právě tento argument.
Politováníhodné
výroky typu – Přivede to majitele restaurací na
buben apod. jsou ovšem částečně i plodem nového,
polovičatého návrhu, který ve sněmovně
prosazuje skupina poslanců v čele s Borisem Šťastným ( ODS
).
Ta
chce totiž přikázat všem restauracím, kavárnám
a barům, aby od sebe kuřáky a nekuřáky oddělila
zdí. Pro kuřáky by měly vyhradit stavebně oddělené
a řádně odvětrané prostory. To pro některé
podniky hluboko ve vesnickém týlu může být
záležitost opravdu likvidační. Nebo přinejmenší
dosti znevýhodňující.
Návrh
je prostě málo radikální a místo řezání
vředu vřed obpichuje. Je to sice krok správným
směrem, ale jen takový mezikrok, který děláme,
když chceme s někým srovnat krok.
Nejsem
sice zrovna přívržencem nařizování čehokoli,
ale tohle je natolik extrémní příklad, že je
bohužel nutné vymezit hranice zákonem. Respektuji
svobodnou volbu kohokoli na sebevraždu rychlou nebo pomalou, dokud
mi nezačne nějaký ignorant hulit před nosem, o němž se
pochopitelně domnívám, že má plné právo
na to, nasávat o fous čistší vzduch, než zrovna
vůkol převládá.
Zřejmě
to bude jedna z věcí, kdy se dá prohlásit –
kvůli tomu máme stát. Aby se postaral o to, aby můj
nárok na čistší vzduch v restauracích, barech
a kavárnách byl zohledněn a podpořen.
K
čemu tedy takové polovičaté řešení? Že
společnost ještě nedozrála k tomu, vyhnat kuřáky
ven na ulici? Co je na tom špatného? Vždyť se mohou po
aplikaci dávky okamžitě vrátit.
Ostatně
co na tom, že propadlíci zlozvyku jdou si zahloučkovat před
podnik, mohou tam stejně tak dobře poklábosit jako uvnitř.
Dle některých ohlasů se z onoho postávání
před bary stala dokonce výborná příležitost k
seznamování. Nejeden vztah Amorem posvěcený tak
již byl navázán. Lidský duch si zkrátka
vždycky najde cestu, jak zabydlet novou skutečnost.
Vposledku
mě to ovšem provokuje ještě k jedné úvaze. Kolikpak
s našich zákonodárců je kuřáky?
Nemusím
zde snad připomínat, že kouření je ustanoveno jako
nemoc (diagnóza se statistickým označením
F17).
Není
ta pak trochu tak, jako kdyby na postu Národní
protidrogové centrály místo zasloužilého
plukovníka Komorouse s mocně pevným a jednolitým
pohledem na svět seděl tak trochu „vysmahnutý“ občan s
jehlou v žíle a rozhodoval o tom, kudy se bude ubírat
strategie boje proti drogovým mafiím?
Co
takhle vyloučit poslance závislé na nikotinu a dehtu z
hlasování, jakožto nesvéprávné
osoby? Nebo je prostě při projednávání této
novely poslat ven, na „čudku“, když už bez toho nemůžou být.
Však se pak zase budou moci vrátit…