jednou jsem to počítal
kolik jsem měl ženskejch
chtěla to vědět
…
a pak se na mě nemohla ani podívat
když jsem říkal
prostě jsem jen
jak stopař
přesedal z vozu do vozu
podle toho kterej mi zastavil u krajnice
a povídal si s těma
kdo byli uvnitř
a ti byli rádi
že si s nima někdo povídá a poslouchá je
protože
lidi už vůbec neposlouchaj
ty druhý
takže člověk kterej furt nemluví o sobě
je úplnej zázrak
plameny v keři
chůze po vodě
ryby v koších
vždycky jsem se nějak dohodnul s těma
který mě vzali
že si zas vysednu
a za nima se zaprášilo
a zůstal jsem tam sám
a nikde žádnej stín
než jsi mi zastavila ty
…
jsme jeden od druhýho vzdálený
jak vesmíry
dokonce ani kočky s tím nic neudělaj
dokonce ani básníci s tim nic neudělaj
dokonce ani telenovely s tim nic neudělaj
a oganizace zajištující lidský práva s tim nic neudělaj
…
čekal jsem prostě v prachu cesty
až jsi přišla ty
nasednul jsem a mluvil
a mluvil
a mluvil
než jsi zastavila u krajnice a řekla
Co kdybys vystoupil?
…
ptala ses mě
kolik jsem jich měl
po pravdě jsem odpověděl
jednu jedinou
…