Měl jsem ten den něco na práci
v centru města. Musel jsem tam. Prý tam mají probíhat
nějaké střety radikálů, to se mi hodilo. Aspoň si
cestou do práce užiju nějakou legraci.
Natáhl jsem to pěšky, protože
drobné mžení budilo do života a moje ospalky
potřebovaly naředit.
V centru jsem potkával hloučky
jásajících lidí. Šli asi rovnou ze
zásahu. Jeden z nich mě objal a řekl – Všechno je tak
živý! Nemohl jsem ubránit úsměvu, měl jsem
radost, že to tak vidí.
Cizinci jako obvykle ničemu
nerozuměli. Ti asijští se zdvořile usmívali a
fotili. Američani byli k nerozlišení od demostrantů. So
Happy…
Koupil jsem si vegehot-dog od
usměvavého stánkaře, jeden rozsvícenej taxikář
mi nabízel svezení zdarma, kam budu chtít. Asi
se taky přichomýtl k policejnímu zákroku.
Chvíli jsem hledal místa
střetů, ale pořád jsem narážel na rozesmáté
radikály obou skupin, většinou v objetí. Vyměňovali
si brožurky a nahlas si z nich předčítali. Celé
ulice tak vypadaly, jako literární kavárny.
Nakonec jsem se k žádnému
zákroku nedostal. Trochu mě to zklamalo, ale na druhou stranu
jsem se potom aspoň mohl soustředit na práci.
Večer jsem si pustil záznam
Zpráv dne, kde velitel Jízdní policie, jako vždy
v cyklistické helmě objasňoval postup při zákrocích
proti radikálům.
„ Nejprve jsem je upozornili, že
demonstrace je nepovolená.Po několikerém vyhlášení
výzvy k rozchodu jsme nasadili granáty s Rajským
plynem. Na obzlášť zarputilé tvrdé jádro
jsme byli nuceni nasadit Cannabisové dělbuchy, které
jsou mezi demonstranty obzvláště oblíbené. Kde
ani to nepomohlo, nasadili jsme Acidovou mlhovinu. To nám
spolehlivě zajistilo klid při rozhánění za asistence
květinových služeb, které nám dodávaly
květiny, jimiž jsme demonstranty obdarovávali. Někteří
měli slzy v očích a prohlašovali, že to byla jedna z
nejlepších policejních akcí, kterou zatím
zažili. Já naopak pevně doufám, že v budoucnu se nám
podaří postupovat ještě měkčeji a přívětivěji
vůči občanům naší země. “
Pak jsem šel spát. Ovečky jsem
nepotřeboval.