Jeli jsme na party ve starý
škůdce.
-
Podej mi toho jointa.
-
No jo, hned to bude…
Byli jsme trošku nakalený, až
na Toma. Řídil a měl v sobě jenom tři redBully. Šilhal po
jointu. Dali jsme mu taky. Jen trošku přibrzdil.
Fakt jsme se těšili, protože tohle
měli bejt moc dobrý DJ´s z Prague. Otcové
zakladatelé. Legendy. Zahrajou nějakej novej styl. Bude to
hustý.
Když jsme zaparkovali škodovku a
otevřeli dveře, vyvalil se z našeho auta mrak dýmu. Mára
ze sedačky upad rovnou na zem.
-
Nejsi papež, nemusíš to
tady líbat…
Smích.
-
Ty vole, ty hvězdy, těch
je…zvrátili jsme hlavy. Bylo to tak. Tohle je dobrý
znamení. Všechno se povede.
Vlezli jsme dovnitř. Bylo nás
pět. Zaplatit, razítka na ruku, vpád do sálu.
Moc lidí tu ještě nebylo. Všichni vypadali strašně
střízlivý.
-
Támhle maj drinky!
-
Joooo…
Každej jsme si koupili, co jsme
potřebovali, obsedli jeden stůl a vyčkávali. Zatím
se nic nedělo. Sál byl potemnělej, podium připravený,
nějakej týpek kontroloval kabely a nahmatával
krabičky. Nemohlo mu to jít moc dobře, páč měl
černý brejle. Smáli jsme se a podávali si Lucky
Strike.
Když se uvnitř trochu zahustilo
lidma, vylez na podium jeden strejda, stoupnul si za gramce, pokynul
osvětlovači, ten zhasnul žárovky a namířil na něj
bodový světlo.
V bednách to zadunělo mohutnym
basem. To už jsem stál na nohách. Basová linka
párkrát obšlehla celej sál, několik lidí
spadlo ze židlí, a najednou jsem stál před podiem a
klaněl se novýmu hudebnímu bohu.
Bylo to neskutečný. Vycházelo
to ze země a rozhazovalo nás to na všechny strany. Dunivý
a táhlý basový linky ve frenetickym dialogu s
lámanými rytmy.
Tak tohle je ty vole ten Drum n
Bass…Chvíli jsem tam rozhazoval končetiny úplně
sám, než se několik lidí vzpamatovalo a připojilo
se. Za chvíli už bylo husto. Vypadalo to, že jsme se všichni
zbláznili. Šílená změť stroboskopem
potrhanejch těl. Konec světa. Víc nepotřebuju.
Vypadalo to, že to nikdy neskončí.
Tělo sálo energii rovnou z repráků. Když jsem měl
žízeň, dotancoval jsem si pro sodovku nebo pivo. Mára mi
nabízel éčko. Smál jsem se mu, že ho
nepotřebuju. Fakt ne, dík…tanec, tanec, tanec.
Po akci sem jenom seděl vzadu ve
škůdce, poslouchal hučení motoru a když jsem zaklonil
hlavu, mohl jsem vidět měsíc, jak ubíhá mezi
větvema.
-
To bylo hustý…- Povídá
Tom od volantu. V ruce už zase držel redBulla. Byl předkloněnej
dopředu, jako kdyby se pokoušel na něco marně ostřit. Na nose
mu seděly černý brejle…