o čem to tady píšu? začnu asi
videohovorem s přítelkyní, co je teď na erasmu v německu.
– čau.
– čau.
– tak co je novýho? – ptam se.
– němci jsou divný.
– proč?
– no chovaj se divně na přechodech
například. – říkam si, že češi taky. ale zeptám se.
– jak divně?
– no všichni tam stojí a čekaj na
červenou. na úplně blbym přechodu, kde nic nejezdí a je to úplně
přehledný.
– cha.
– no počkej, to neni všechno…jenom
když tam je nějaký dítě. jinak normálně přecházej. teda tak
padesát procent. ostatní stojí dál.
– vsadim se, že se v nich probouzí
občanská uvědomělost a svrbí je prsty zavolat fízly. – směju
se.
– no, vypadaj tak, ale neřeknou nic,
jen se tak nasupí.
– no a dneska…dneska sem přecházela
na červenou, chápeš, taková ulička, nikde žádný auto. nebudu
tam stát jako blbec ne. a nějaká pani tam držela za ruku dítě a
všichni se na mě tak nesouhlasně dívali.
– cha. úplně to vidim! krása! jak ve
filmu!
– jsou fakt divný a když padne
zelená, ani se nepodívaj a dou jak vovce…
to už se směju nahlas.
– chápeš, že to dítě, jestli bude
za pár let někde přecházet přechod v itálii, tak ho úplně
normálně někdo zajede, protože pude jak vovce…
– no jo, to je přesný…úplně
vidim, jak vznikly koncentráky…
a vzpomněl jsem si na druhej příběh,
kterej jsem kdysi slyšel krátce po sametový revoluci, snad v
českym rozhlasu, snad jinde.
v tom příběhu figuroval jistej
emigrant z čech, chodec, kterej přecházel na červenou a jeden
policajt. odehrávalo se to v padesátejch letech v USA.
emigrant přišel k přechodu a stojí,
protože svítí červená. stojí dál, i když nikde žádný auto,
navíc se o nedalekou výlohu opírá policajt a srká něco z
kelímku.
vtom z druhý strany vběhne na přechod
chodec. předtim se pochopitelně rozhlídne.
žádný auto.
přejde vozovku.
jde po chodníku kolem policajta.
policajt to všechno vidí, ale dál
srká něco z kelímku.
chodec mizí v davu lidí.
emigrant blbec jde k policajtovi a
řekne mu.
– pane, ten člověk spáchal
přestupek. šel na červenou.
možná ho jenom zajímalo, jak to tady
chodí, možná to byl udavačskej kretén.
policajt přestane srkat něco z
kelímku a povídá.
– pane, ten semafor je jenom stroj. ten
člověk se rozhlídnul a viděl, že nic nejede. všechno mi připadá
v pořádku.
odmlčel se.
emigrantovi v tu chvíli možná
konečně došlo, že už neni doma. že před chvílí
nedoposlouchal proces s miladou. že tiše nenadává, tak aby ho
přes tenký zdi nebylo slyšet.
pak policajt dodal:
– chcete snad kritizovat moji práci?
rád bych napsal, že emigranta pak na
fízlárně zbušili. ale konec si nepamatuju. možná jen tiše
odešel, díval se na svět jinejma očima a tiše se radoval z
novýho dne.
a tohle jsou dva možný pohledy na
svět zákonů a nařízení.
kdo chce chodit jako ovce?
a kdo chce zvednout hlavu?
…