Začátek akce byl naplánován na 20.00, tak jsem se dostavil naprosto přesně, abych nepropásl jedinou notu. Bohužel to bylo nedomyšlené. Nacházel v LMB téměř sám, což mělo jedinou výhodu, měl jsme k dispozici sám pro sebe celý bar. Jelikož jsem ale skromný chlapec, spokojil jsem se s jedním pivem v plastu a usadil se v přítmí pod balkony. Přece se nebudu opíjet, když mě čeká taková porce muziky. Ta mě sveze zadarmo, kam budu chtít.
Zhruba po půl hodině dorazilo dalších asi 30 lidí a na podiu se zjevil Josef Sedloň. To mě trochu překvapilo, protože jeho vystoupení bylo avizováno až po ukončení produkce Eskma a měl přinést speciální set. Set přinesl a byl parádní, pozitivně nabušený breakbeaty, kterým bohužel chybělo víc posluchačů před podiem, ale to bylo tak všechno, co jim chybělo. Sedloň je prostě legenda a legendy málokdy zklamou.
Zhruba po hodině došlo na pódiu k předání štafety, když se nahoru vyhoupl Filip TBC, nasadil sluchátka a zahájil svůj autorský set, složený z nových tracků z připravovaného druhého alba i ze starších kousků. K Filipovi se přidala MC Lindee, která vybrané tracky doprovázela svým znělým vokálem a během poskakování stihla házet na diváky nejrůznější veselé “kukuče.”
Prostor se zaplňoval, lidé přicházeli. Filip odehrál skvělý set, který rozpohyboval a přiblížil lidi k pódiu. Ale všichni jsme se těšili hlavně na Eskma.
A zhruba před půl 11 jsme se také dočkali. Technici bleskurychle přestavili pulty, zapnulo se projekční plátno, rozsvítily dvě nafouklé plátěné krychle nad pódiem a dostavil se drobný chlapík, kterého přivítal potlesk a pískání.
Sdělil nám, že je v Praze poprvé a má z toho radost, že tu je. Jasně, to známe, to říkaj všichni angláni když podnikají tour de beer po pražských barech. No ale nezatleskejte mu za to, když to říká Eskmo, že? 🙂
No ale pak už začal hrát a předvádět nám naživo, proč jej pro label Ninja Tune z masy bezejmenných vytáhl věhlasný Amon Tobin. Dunivé, pomalé a líné basy rozechvívaly prostor jako kdyby stěny Lucerny samy rezonovaly, nekompromisně tlukoucí beaty, které zastavovaly srdce a do toho roztříštěné plochy zvuků, déšť nejrůznějších ruchů, který protékal celou tou stavbou, takže jste se cítili jako v dešti. Jako když v ráji prší. Beaty a basy jsou dunivé, ale vůbec ne temné. Všechno je prosyceno jasem a pozitivní energií. Dalo by se říci – čistotou.
Eskmo využívá svůj vokál jako další hudební nástroj, opakuje jednoduché fráze, prohání je modulátory a smyčkuje. Občas vezme do ruky třeba plechovku s energy drinkem a zasyčí s ní před mikrákem. Občas popadne prázdný plastový barel od vody a tříská do něj. Ke slovu přijde hrnec, do kterého tříská plastovým ramínkem nebo nám do uší spustí šustivý vodopád pomocí svazku rolniček. V jednu chvíli upadá Eskmo do tranzu a v předklonu fascinovaně zírá na mikrofon, aby se v další chvilce zase sklonil k laptopu a mixáku a nabušil do nás další nálož energie. Songy navazovaly plynule jeden na druhý, v podstatě bez přestávek.
Došlo samozřejmě i na megaúspěšný singl: Cloudlight a další songy, které z Eskmovy první autorské eponymní desky udělaly nadprůměrně poslechovou záležitost. Viz. zde:
http://www.eskmo.com/music/eskmo-album-ninja-tune/
Neměl bych vynechal vizuál. Za jeho zády se celou dopbu vystoupení promítala projekce, která přidávala na atmosféře tak 50%. Nejrůznější geometrické obrazce, které tepaly do rytmu hudby, náhle se zjevila červeně vytečkovaná planeta země a uvnitř ní rotující lidské srdce.
A o tom zhruba Eskmo je. O tom, že hudba se má dělat srdcem a pokorou. Eskmo ví, jak na to a předává tohle poselství dál. A dělá to zatraceně dobře.
10 minut před půlnocí jsem se vypotácel z Lucerny a venku bylo po dešti. Zajímavý. Chvílemi jsem měl pocit, že vlahý letní déšť se na nás snášel i uvnitř…