Ty feťáci byli dva. Ona seděla
na lavičce, zkroucená, bledá v tváři, tenký
rty a vlasy na ježka, on klečel před ní a pomáhal jí
držet lžíci, ve který to bublalo. Celej vesmír
se kolem tý lžíce točil, všechno ostatní jim
bylo ukradený. Vlády, státy, Machiavelli i
Bergson. Fuck Off It All…
Zastavili jsme se tam, protože A.
čekala na vlak. A. si zapálila cigaretu a nevšímala
si těch dvou, ona si moc lidí nevšímá, ale mě
tak nějak vždycky naskočí. Něco mě nutí si jich
všímat víc, než patníků. Nevim. Možná
ta humanistická výchova…
Podíval jsem se na A. pokývnul
hlavou k těm dvěma. Podívala se tam.
A co jako? mi řekla.
Nic…pokrčil jsem rameny. Každej
takhle může dopadnout. Možná já, možná ty.
To jsem si říkal, že je důležitý mít oči
otevřený, protože když už nic, tak to chápej jako
znamení, jako u cesty signály – Stop, Pozor sjíždíš
z hlavní, Pozor divá zvěř, Pozor zde jsou lvi.
Někdy jsou lidi holt ale blbí.
Jenom pokrčí rameny a jdou dál tou svou cestou z bodu
do bodu. A myšlenkama úplně někde jinde. Místo aby
byli tam, kde jsou, tak jsou zas někde úplně jinde. Tramvaj
plná různě amorfních organizmů, každej je z jinýho
kouta vesmíru. Právě vykolejila. Tak jako každej den
ráno, tak i večer. Kafe ti nepomůže a sprcha to jen odloží.
Potom A. odhodila cigaretu. Proč ji
vždycky nechává takhle dál doutnat? Proč ji
nevyhodí aspoň do kanálu? No jo, tříděný
odpad to jo, ale bordel na ulici, to je něco jinýho. Jiná
kategorie…jak je možný, že realita dává
ideálům pokaždý stejně tolik na prdel?
-
Tak já už jdu. řekla.
-
Tak se měj. dal jsem jí pusu na tvář, abych se vyhnul čerstvý
cigaretě.
Odešla. Podíval jsem se na ten
feťáckej pár. Ona měla zavřený oči, cukalo
jí v koutcích. Vypadá jako nějaká svatá.
Některý svatý na některejch obrazech vypadaj hůř…
Ale co, řek jsem si. A. odjela a co
budu dělat dneska večer? Možná bych si moh pustit ten film,
co už mam na HD už měsíc. Ty torrenty jsou ale dobrá
věc. Za komoušů nic takovýho možný nebylo. Vzpomněl
jsem si na hodinu Ruštiny. Učitelka fakt kus, usměvavá, malý, pevný prsa. Pak začala učit Aj. Mohlo jí bejt tak 24. Tolik co je
dneska A. Ty jo, to ale letí. jednou přišla s hlubokym
výstřihem, bez podprdy a všichni jsme chtěli bejt vyvolaný, i ten
pětkař blbej se hlásil najednou oběma rukama…
Za mnou zařinčela tramvaj. No jo, je
to moje číslo. Běh na refýž. Dveře se otevřely,
zavřely a už jsem odjížděl pryč.
A zejtra? Co zejtra…kdožpak
ví…pustim si nějakej jinej film.