jako počtu hřebíků
nutnejch k vybudování srubu
jako o hloubce
latríny kopaný do permafrostu
myslím tím
počet dní
který tě ještě neuvidím
hlubku svýho smutku
kterýho se nedokopu
drahá Irino
došly mi cigarety
kolem srubu chodí medvědi
a tygr usu řve hlady
drahá Irino pošli
nejbližší poštou hřebíky
lahve vodky
lopatu a karabinu
sekerou jsem oštípal několik blízko stojících kmenů
tak aby připomínaly tebe
za úplňku
tam chodím do kruhu
a všichni bobři
který ulovím
plácaj ocasy
že chtěj žít
jako kdyby na tom záleželo
když nejsme spolu
všude je ticho a na tyhle otázky
nikdo neodpoví
postavte železnici
přes svoje hlavy
a jezděte po ní
až do rána
pak možná pochopíte
…