Stojím
na chodníku, mířej ke mě. Vyhlížim tramvaj. Je zima, lidem jde od úst
pára. Výlohy obchodů démonicky blikaj. To ty vánoce. Všude pak do výloh
nasadí blikající hady, obrovský zvětšený atrapy sněhovejch krystalů a
lidi pak nestíhaj otvírat peněženky…
Starší ženská huláká na holčičku s červenejma rukavicema – Mony zajdeme do Mekáče a já ti tam koupim Hambáče a hranolky, jo?
– Ne. – Protestuje holčička. Zdá se mi, že si u toho přidupla. Držím jí palec. Nedej se…
– Proč nechceš? Hranolky jsou dobrý, koupim ti k nim tatarku, joo?
– Ne. nechci.
Blíží se ke mě.
– No tak, Mony, já ti ten hamburgr i hranolky fakt koupim!
– Ne. Nechci.
Podívám se na holčičku. Pochoduje pořád před nima. Jako by se od nich chtěla oddělit. Vydrž, říkam si v duchu. Ty to dokážeš…
Procházej kolem mě.
Druhá
ženská se přidává – Proč neposlechneš babičku, když ti chce koupit
hamburgr… nebuď blbá, když ti někdo něco nabízí, tak ber…
– Ale já nechci…
– Ale no tak…
– Když nechce…tak jí nech bejt, dáme si samy… pak bude závidět…
Zmizely
za mnou. No jo, kus odsud je Mekáč…Mekáč, Mekáč….Mecca? Co mi to
jen připomíná? Ten klub s Djeem? Pro strangery…poutní místo.
Anebo
taky to město, jak tam choděj kolem toho šutru, co je v něm uloženej
černej další černej šutr, možná z hvězd. Kabaa se menuje ten
šutr…přitahuje muslimy…
Představil
jsem si obrovskej hamburger, kolem kterýho chodí celá naše civilizace.
Učenci se přou, co je lepší, jestli pravej Hambáč nebo Chease…
Doufám, věřim, že to tý holčičce vydrží. Doufam, že s náma nebude chodit kolem toho šílenýho hamburgeru…