Druhá třída. Prázdiny
byly dlouhý, těšil jsem se na Lenku, ale nepřišla. Nevadí,
byla tam Monika. Měla před sebou vždycky všechno tak pěkně
srovnaný. Seděla rovně. Líbat se nechtěla. Rád
jsem se koukal z okna, jak lítaj ptáci. Dostal jsem
poznámku. Máma si sedla na židli. Táta doma
nebyl. Přišel až večer. Naklonil se nad postel a byl veselej.
Bonbony.
Třetí třída. Učitelka
chodila v černejch šatech. Občas se dívala z okna, když
jsme měli psát. Díval jsem se na ní. Dostal
jsem poznámku. Máma si sedla na židli a brečela. Učitelce prý umřel
tatínek. Babička mi řekla, že šel asi do nebe, jestli
nebyl komunista. Zeptal jsem se mámy. Ve škole to nesmím
říkat. Slib mi to.
Čtvrtá třída. Stěhujem
se. Celá škola. Učitelka. Děti. Já. Sestra. Máma.
Stěhování národů. Budova školy je v
rekonstrukci. Táta se rozvádí. Je zlej???? Nemáme
ho rádi, ale na víkend k němu musíme. Bonbony.
První trojka. Táta mi dá pohlavek. Je zlej.
Pátá třída. Druhý
stupeň. Osmáci jsou strašně velký. Nikdy je
nepřemůžem. Z Jiskry postup do Pionýra. Šátek.
Slib. Naučím se ty slova, odříkám je a můžu
dělat sběrovýho referenta. Máma si přivedla strejdu.
Pomáhám sestře s doučováním. Na prvního
máje pochoduje celá škola před tribunama. Je to
legrace. Dostaneme takový mávátka a máváme.
Hraje nějaká hudba. Máma se strejdou mě vezmou na
ohňostroj. Připadám si strašně dospělej. Zvlášť
když se po obloze rozjedou ty strašně práskající
petardy a já nebrečim.
Šestá třída. Máme
ruštinu. Učitelka je menší, než my. Objev. Učitel může
být menší, než my. Ruština mi jde. Dopisuju si s
Taťánou. Družba. Napíšu dopis, učitelka ruštiny to
zkontroluje, pak to můžu zalepit a poslat. Za měsíc dostanu
dopis. Mám se dobře. Jak se máš ty. U nás
chorošo…u vás taky? Ano. Táta už není tak
zlej, protože máme strejdu. Táta má tetu. Vsjo
chorošo.
Sedmá třída. Chemie.
Tajemství života. Tohle je to, o čem psal Verne. Zkumavky
skrývají objevy. Ponorky a balony. Jenže ten učitel
to ňák neumí podat. Klíží se mi oči,
vyřezávám obrazy do lavice a píšu a kreslím
na sešity. Když si učitelé prohlížejí moje
sešity, tak jim nezbyde nic jinýho, než mě s nima třískat
o hlavu. Jsem rád, když přijdu ze školy domu a čtu si. Do
análů naší třídy se zapíšu uctyhodnou
bitkou s osmákem. Říkal o jednom našem spolužákovi,
že je hlava zrzavá, zrzy, zrzy a zakrslík. Old
Shaterhand ve mně mi řek : Se ti to vytahuje, srabe, na slabšího.
Když nás roztrhli, byl jsem dole a úča mě vedla
uličkou do ředitelny. Spolužáci se mě letmo dotýkali.
Jsi dobrej…když jsem stál před ředitelkou, bylo mi
úplně jedno, co povídá.
Osmá třída. Jsem nahoře.
Ptají se nás, co budem dělat dál. Do SSM, do
dolů, na policajta. Táta chce, abych šel k nim do fabriky.
Mě se to moc nezdá. Mám rád dřevo, pořád
čtu a něco si kreslim. Mámě je to jedno. Strejda odešel.
Táta chodí na kafe, pak se radí s mámou.
Ve škole nuda. Jsou to hrozný kecy. Učitelka ruštiny si na
mě zasedla, protože jsem přišel s křížkem na krku.
Dostal jsem ho od babičky. Strhla mi ho a zavolala rodiče do školy.
Máma ho schovala a na krk si ho můžu dát, jen když
jedem k babičce.
Prázdniny 1989. Jsem přihlášenej
na účňák. Dělnická třída zvítězí.
Kolo dějin se nedá otočit zpátky. V televizi je
nějakej Gorbačov. Je legrační, vypadá jak tučnák,
táta mu fandí. Máma taky. Mám nový
plavky.
Září 1989. Prvák.
Základy obrábění. To mlíko co se leje do
soustruhu fakt omamně voní. Mistr je vůl.
Vítězný říjen.
Zpíváme pod tribunou a pak si dáme cigáro. Mám džínovou vestu od vietnamců.
Listopad 1989. Máma brečí
u televize – Zas přijedou Rusáci…- Kam by jezdili? Vždyť
jsou tady jak doma? Trikolora na klopě a pochod na náměstí.
Zpíváme o Havlovi. Nic o něm nevim. To nevadí.
Mám slzy v očích. Nějak to dopadne…