v první řadě je ovšem nutný vytáhnout kolo ze sklepa. do bytu ho netahám. bejvá totiž dost špinavý a zablácený.
ve sklepě je šedivo, ale okýnkem ve dveřích už se dere slunce. čeká na nás. vypadnem.
co sem vám povídal? zlatý stromy a zlatý domy. že prej nudná architektura? já vám ten funkcionalismus neberu. bydlete si v tom ale sami.
zahnu doleva. lidi čekaj na zastávkách anebo popojíždějí ve svých plechových ořích, občas, když hodně prší, z tramvaje na mě čumí nechápavý obličeje, ale copak nás pánbu udělal z cukru?
zahnu doprava, projedu křižovatku. většinou přejedu po chodníku a čekam na semaforu pro pěší. za chvíli už jsem u nájezdu na cyklostezku A2. vítá mě štěrkovna – cementárna, jeřáby, tlustě naložený náklaďáky s cementem v rotujících cisternách, dneska zrovna žádná nejela…řídí to tam semafor. přestupek číslo 2.
zahneme doprava, směr holešovice, troja…
po pravý straně nám dnes hoří rozpadlina, zřejmě se bezdomovci chtěli zahřát, ale tim se nebudeme zabývat, nejsem Nový prostor, jedeme dál…
za chvíli, když se ohlídneme, uvidime žižkovskej vysílač, co po něm lezou černý mimina.
zatim žádný nespadlo, ale párkrát už je chtěli sundat, menševici…
je to rozmazaný, ale vždycky se vymlouvejte na tvůrčí záměr.
pracuju sice v holešovicích, ale prodlužuju si to o nějakej ten kilák přes troju. takže doprava, pod libeňskej most. je tam menší skokánek, když to trochu rozjedete a nebojíte se na štěrku, pěkně to hooopne.
a pak ještě se ohlídnem…automobilovo-lidská kompozice.
a zde menší kulturní vložka…
a jedeme dál, kolem hospody u Budyho…mají tam Svijany…další kulturní vložka?
ale v práci už mě čekaj…pokračujeme.
kolem mrtvejch těl lodí povalujících se na hladině, u zdymadla…
další rozcestník a paní se psem. občas tihle psi vběhnou do drátů a v dálce za sebou pak slýchám křik pejskařů…jedeme ale dál…
aha pes není vidět, zřejmě už vletěl do drátů…jedeme doleva.
vjíždíme do aleje. kdyby to listí nechali ležet, bylo by to ještě krásnější…po aleji ale přichází zas jedno z těch horších míst…
povšimněme si, jak jsou za tím volantem osamělí. tuto část cyklostezky vymyslel opravdu chytrolín. po rekonstrukci vypadá v podstatě stejně jako před ní, přibyl jen jakýsi kovový plát v zemi, údajně vodítko pro slepce nebo vymezovací pruh, kdybych ho bral vážně, vypouštim jiskry o jedno nebo druhý zábradlí. za naše daně se to vymejšlí blbosti…
ale to už zas sjedem k vodě, silnice zmizí a dva milenci mi zlepší náladu, pro jistotu zacinkám, aby je nenapadlo těsně přede mnou ukročit doprostřed cyklostezky. dva psi za den mi stačí…
trojský kanál…těším se na kánoisty…vždycky jim trochu závidim, jak tam tak v peřejích zabíraj a perou se s vodou, ve tvářích soustředěný výrazy…
lepší se dneska nepovedla…world press photo nevyhraju…
ani za tohle?
pro dnešek vám více z autora neukážeme. je trochu stydlivý…
ale za chvíli už vjíždíme na lávku. před ní je nějaká značka – zákaz vjezdu a vedení koní, protože autor nejede na koni, vjíždí a provádí další marný pokus o umělecké foto…
sklopená blikačka symbolizuje skloněnou býčí hlavu…nebo něco takovýho…
…
pak přejedu lávku, jeden mostek a vjíždíme do stromovky.
úplně cejtim, jak stromy dejchaj, dejchá se líp i mě a maminám a miminům, proto sem všichni chodíme, přestože se tu furt něco propadá do země a mizí v tunelech jakýchsi…)
ty tunely sem nenafotil. nemám na to dost pixelů…
vyjedu ze stromovky a jsem skoro v práci…tam to fotit nebudu, možná zas jindy.
a na závěr : život z té lepší stránky ber. nafoceno po cestě. nechal jsem si na konec.
tak vám děkuju za tu spolujízdu a příště zas něco depresivního…
…