Komentáře: Příběh s tramvají

Od: Anonym

Anonym — Wed, 22 May 2019 16:14:38 +0000

Od: bětka.báthory

bětka.báthory — Thu, 17 Apr 2008 17:02:03 +0000

2 TO – na Slovensku neexistují hospice?
Moje maminka umírala rok doma, ale posledních 14 dní před smrtí dožila v hospicu sv.Štěpána v Litoměřicích, v pohodlí, se mnou, s laskavými sestřičkami, lékaři, dobrovolníky a pod vysoce účinnou medikací proti bolesti, přitom byla zcela při vědomí, až poslední den ji léky utlumily, ale reagovala na mou přítomnost a zesnula pokojně ve spánku. Jsem všem lidem z hospicu nesmírně vděčná za jejich pomoc. Btw, pobyt mě nic nestál, stačila jí na to její penze a příspěvek na péči. Škoda, že jste se nepokusili tchýni zajistit místo zázračného priateľa podobně účinnou a ohleduplnou pomoc.

Od: TO

TO — Fri, 04 Apr 2008 20:04:43 +0000

Ale ja som mal
uz davno pocit, ze ked sa niekomu deje „utrpenie“ a mne sa nedeje vdaka nahode, liekom, vychove a pod.- davno som mal pocit ze je to hlupost.
Tuto oddelenost som pri posteli zomierajucej uplne stratil.
Teraz sa treba rychlo spamatat, kvoli normalnemu fungovaniu v praci atd. Ale jedno je jasne, vsetko je uplne inak.

Od: TO

TO — Fri, 04 Apr 2008 20:00:50 +0000

to Jiri Nemcik
Vsetci sa zofale bojime „zemrit“. Ale toto je veta vykonstruovana „zivym“ mozgom.
Smrt a zomieranie je uplne ine. Ja som citlivy clovek a neuspokoja ma ziadne definicie smrti.
Tak ako sme, sme zle. Niekde je velka chyba.

Od: Jiří Němčík

Jiří Němčík — Fri, 04 Apr 2008 19:49:50 +0000

v smrti
nikomu nepomůžem, ale v umírání ano. Ne každý musí umírat v bolestech…pokud existuje možnost, jak lidem v umírání pomoci od bolesti, neměla by zůstat nepovšimnuta…

Ale pokud to nebylo utrpení těla, mohlo to být utrpení ducha, který se zoufale bojí umřít. Tam nepomůže žádný zásah zvenčí…

Od: TO

TO — Fri, 04 Apr 2008 19:37:06 +0000

to Jiri Nemcik
Menej citlivy ludia mi hovorili. To nic. Ved trpela iba par dni. Nechapu co je utrpenie. Utrpenie sa nevztahuje k osobe. Ved ani nemalo k akej. Na prvy pohlad bolo vydiet, ze ziadne „ONA“ /teda jej „JA“/ uz nebolo.
Ak netrpela ona, kto teda trpel. Kazdy jeden clovek ma rovnaky udel. Doktor nam povedal aby sme isli prec. Ze mozeme mat dozivotne trauma. Ake trauma. Ake dozivotne. Co je to zivot?

Od: TO

TO — Fri, 04 Apr 2008 19:27:07 +0000

to Jiri Nemcik
V smrti nikto nikomu nemoze pomoct. Nic ju vraj nebolelo. Resp bolelo ju vsetko.
Je tam lekar, ktory uz je zatvrdnuty a stratil citlivost pre tieto veci. Boli tam ludia ktori sucitili. Ja som citlivy clovek a zychytil som cosi zo smrti.
Nie je to o bolesti fyzickej. Keby ste povedali zomierajucemu cloveku, ze bude zit s tym, ze mu niekto bude za ziva odrezavat koncatiny tupou pilkou, tak by to bral. Vsetko je lepsie ako smrt.
Smrt je uplne ina ako su predstavy ludi o smrti. Ludia si to predstavuju ako spanok. Pomoct zaspat. Ale smrt nie je spanok.
Videl som totalne utrpenie. Clovek sledujuci totalne utrpenie zomierajuceho si uvedomi neoddelenost svojho udelu a udelu zomierajuceho. A nieco nedoriesene, iba odlozene zostava. Nase „normalne fungovanie“ je od zakladu omyl. Je to iluzia. Neviem o tom nic viac povedat. Musi sa to vidiet. Mali by ludi pravidelne vodit do nemocnic, k umierajucim. Zomriet je nieco o com sa neda nic povedat. Ona nemala bolesti. To telo len chcelo zit a zit.

Od: Jiri Nemcik

Jiri Nemcik — Fri, 04 Apr 2008 14:39:27 +0000

2 TO…
proč jí proboha nechali tak trpět? Copak neví, že existuje něco jako paliativní péče a medicína? Dnešní medicína dokáže od podobného utrpení člověku odlehčit…

Od: TO

TO — Fri, 04 Apr 2008 10:48:07 +0000

to Jiri Nemcik
Na pohrebe mi podavalo ruku tolko krasnych ludi. Obycajnych dedinskych, zrobenych ludi. Jedna krasna tvar za druhou. Krasne oci.
Bol tam sice aj jeden tvorca a uvidel som aj par seliem, ale da sa povedat, ze uz dlho som nebol v tak prijemnej spolocnosti.
Tu sa neda presviedcat, to musite citit sam. Ti, co si hovoria Budhisti, su proste falosni ludia, casto aj zufali, je to obchod s nicotou. MAm takeho otca. Moj otec zacal chodit dokonca na Reiki.
Ked sa stretol s mojim zazracnym priatelom Jankom, ten mu nebol sympaticky. A to je chyba. Jeho velka chyba. Znie to sice nedemokraticky ale je to tak. Bud vam zacnu byt knazi sympaticki, alebo je s vami koniec. Ziadna demokracia.
Moj priatel mi dokonca hovoril, ze jeho rodicia sa postavili proti tomu, co robi. A to je ich koniec. Nie je im pomoci. To hovoril o svojich rodicoch.

Od: TO

TO — Fri, 04 Apr 2008 10:37:25 +0000

to Jiri Nemcik
Teraz som niekolko dni travil pri smrtelnej posteli svojej svokricky.
Leukemia. Poslednych 5 dni kopala stale nohami od bolesti. Aby nemusela byt priviazana v nemocnici, striedali sme sa u nej. Ja som drzal vacsinou nohy. Nonstop v kuse 5 dni kopala. Chvala BOhu jej boli dopriate take kratucke 5 minutove prestavky, kedy v klude lezala a spala. Ale vacsinu casu vystierala ruky a kopala. Vesmirne utrpenie koncentrovane v jedinom ubohom tele. Potom prislo dusenie. Ale nie naraz. Udusila sa az po zhruba 200 priduseniach.
Bola pri vedomi.
To bola meditacia.
Co sa budhizmu tyka, mozem povedat iba svoju skusenost. Mal som tiez taky zvlastny pocit z fararov, ako o tom pisete VY. Pritahoval ma budhizmus a pod.
Lenze potom prisli roky utrpenia, choroba. Utrpenie ma pretavilo, roztopilo stare JA a ulialo nove.
Farari, knazi, reholnici mi zrazu pripadali ako ti najsympatickejsi ludia na svete. Knaza v kostole, ktory mi vadil, som zrazu vnimal velmi pozitivne.
Mame iba jednu MOZNU cestu.