Ale to skákání do vody zabije za rok míň lidí, než cihly spadlé z lešení…:), když to tedy beru racionálně…:)
Každopádně když jsem byl mladší, tak jsme takhle skákali o 106. Taky jsme lezli na komíny. Dneska už lezu max na stěně s lanem…občas. No jo, měknu.

Tehdy jsem se asi potřeboval ujišťovat, že žiju naplno…no jo mládí jedno nezvedený…

Mám hodně racionálního a hodně opatrnýho tátu, který mi vždycky vysvětloval, že dělat věci jako skákat přes skalní pukliny, skákat do vody, létat na rogalu apod. jsou absurdní úkony, vzhledem k tomu, jak moc na životě záleží a jak moc je třeba život chránít.

Myslím, že má pravdu, proto do vody moc neskákám, na rogalo bych nevlez ani ze srandy a vůči skalním puklinám mám respekt. Přesněji řečeno z nich mám strach. A tak alespoň lezu na stromy, do výšky, do jaké mne pustěj.

já jsem si musel dát zákaz, tak snad mi to vydrží

MRZ2 – jj, mrzutý jsem z toho býval

Když říkám DIKCE, nemyslím tím HOVOROVOST té dikce. Museli bychom asi spolu sedět a číst střídavě z obou papírů, a já bych Ti ukázal, kde mi intonace vět připadá podobná; kde mi lámání textu do odstavců připadá podobné a tak. Je tu taky ta základní poloha nebo spíš situace vypravěčova, který je u vás obou vždycky ta hlavní dramatis persona.

Když říkám filiace, nemám tím na mysli něco, jako že jeden od druhýho opisuje. Pokaždé, když na to přijde řeč, reaguješ tak odmítavě – já nevím proč. Samozřejmě, můžu se mejlit, třeba neumím Tvůj text správně přečíst; nebo je to ale tak, že já, kterej umím dost slušně napodobit cokoli (chceš, udělám Ti pro srandu Derera?), v tom nemám tak silný osobní angažmá jako Ty, kterej nikdy nic a nikoho nenapodobuješ a děláš právě jen toho Derera.

A pak se čertíš. Zažil jsem nad Tvým psaním krásný chvíle a ještě zažiju. Ale přemejšlet o něm můžu jenom tak, jak umím.

The world is bad. But not hopeless

A kdyz k tomu pak pridam dalsi kvotaci: Osumdesat procet vseho stoji za hovno, tak se uklidnim.

A hledam pak uz jenom tech dvacet procent.

I tady.