a z vedlejší postele křičela Čumpelíková
a nejvíc chrápeš ty, ty komunistická svině
a já říkal:
TOHLETO je nějaký dobrý ráno?
A vytančil sem z pokoje, že přijdu jako podruhý a zkusíme to znovu
a znovu sem vešel a křičel,
musel sem křičet, protože všechny babky byly trochu nahluchlý
křičel sem
DOBRÝ DEN, KRÁSNÝ DEN, SLUNCE SVÍTÍ, ŠKODA ŽE MÁTE POKOJ NA SEVER!
A Čumpelíková řekla
To je ale šašek,
a vztahovala ruce před sebe a podivovala se, že jí pořád trochu poslouchaj
a Honsová řekla
Tos řek hezky Jirko s tim severem, já bych tak chtěla okna na jih…
a já už jí pomáhal se na posteli zvednout do sedu, nohy jí svisly dolů jako sejratý klády
NO JO, s tim nic neudělám, kdybyste viděla, kam vedou moje okna doma, na takovej plesnivej dvorek…
A Honsová zopakovala to slovo: DOMA
a brada se jí rozklepala ještě víc a podívala se na mě očima, který uviděly ten její domov
MĚLA SEM PSA
JMENOVAL SE TONDA
nikdy nechtěl spát v boudě…
Asi chtěl vidět hvězdy, říkal sem, to musel bejt pes romantik…
Vy si Jiří ze všeho děláte srandu
Bez srandy to nejde paní Honsová
Slečna, nikdy sem se nevdala
Ale nelituju toho, chlapi sou svině
A to myslíte i mě?
Vy ste jinej
No jo, já je někdo jiný!
Křičel sem, jako kdyby to byl můj nápad
A usazoval sem jí do gramofonu
což je křeslo s hrncem pod prdelí
aby se mohla v klidu vysrat
byl sem tam už dva měsíce,
tak se přede mnou nestyděla
slečna Honsová
jo, vždycky chtěla vědět, jakou měly ty její srance konzistenci,
podle toho se pozná, jak je na tom člověk uvnitř
Čumpelíkovou to taky vždycky zajímalo
jakou měly ty její srance konzistenci,
vedly spolu nevyhlášenou válku
o to
kdo umře dřív
To bylo možná těmi okny na sever
To bylo možná tím, že sme byli ve starobinci
To bylo možná tím, že to obě měly za pár
Za chvíli vám přinesu snídani, řek sem jí, když se na tom gramofonu pohodlně usadila
a mohutně a dlouze a potěšeně se usrala a pak
se usmála jako malá holka, co provedla nějakou lumpárnu
ale jenom malou
a já před ní postavil plastovej hrneček s včerejším čajem
Pít je důležitý!
A ona mi pohladila ruku a řekla:
A po snídáni mi nastrouháte jabko, jo?
Jasná věc, řek sem a šel rozhrnovat závěsy do dalších pokojů
takhle to bylo tam
kde se okna dívaly na sever
…
poznámka autora: báseň se /chudinka/ nedostala do novely Smrthaus, tak jí větrám zde na blogu, protože co je jednou napsané, mělo by dostat šanci i být přečtené.