jsou ho tam haldy
toho sněhu
na vedlejšim balkoně ho soutěživá babka
ometla koštětem
ten sníh
já ne
špačky típam do hřebenů tvarovanejch nočními vichřicemi
a plivu dolů
na noční chodce
žlutě svítí lampy
a naproti sedí před notebookem
už deset let nějaká ženská
a kouří
a pije víno
nebo perlivou matoni štíhlou linii
a ona neví, že se na ní chodím dívat
a já to vlastně taky nevím
nikdo nic neví
a máme z toho bolehlavy
a všichni navzájem
jsme si dlužný
kohouta
co ráno zakokrhá a řekne
dělej už je novej den
tak koukej vypadnout z postele
než tě šéf zavolá
a po telefonu opíchá do prdele
a přitom stačí strčit hlavu
do sněhu
a zpívat
a zpívat
a zpívat
…