Pan Matoušek nemusel nic slíbit, a už vůbec ne, že si nechá srát na hlavu. Ale když jsme domlouvali, jak uveřejňovat text, který jsme napsali dva, řekli jsme si taky, že pokud bude celý u mě, neměly by tam být ty šílené matouškovské diskuse: urážka na urážku a víc nic. Pořád si myslím, že na sprosťárny se nemusí reagovat sprosťárnami, a chtěla jsem to aspoň v tomhle jednom případě zkusit.

Nesouhlasím s tím, že máme právo zveřejnit a basta. Nemáme. Vadilo by mi hodně, kdyby Jirka o své sestře jenom psal, jako o nějakém exotovi, prostě proto, aby měl zajímavé téma, a jinak se o ni nestaral. Ale mám dojem, že to tak není: že o ní píše s citem a porozuměním a snaží se hlavně pro ni něco udělat. Možná i tím psaním, nevím. To musí posoudit hlavně on sám, a já doufám, že to je, jak říká: že je sestra spíš ráda.

Promiňte.

Myslím to všeobecně, ne přímo na Tebe. Ty o ségře píšeš dobře a když je za to ráda, tak je to ještě lepší.

Věřím, že Vám o ní jde, zároveň to na mne působí, že zrovna při psaní ne – tam Vám jde „o něco víc“.

Co vím jistě – je rozdíl něco si myslet a zeptat se jí.