Komentáře: Blues bílý vrány II. nebo II a půl a čtvrt

Od: Olga Černá

Olga Černá — Wed, 14 Apr 2010 22:06:46 +0000

Jirko,
to bude zas dobrý. I bez Tibetu. Normálně nemanifestuj a piš.

Od: jiri nemcik

jiri nemcik — Mon, 12 Apr 2010 00:44:11 +0000

no, přátelé
jde to s tím mým psaním do kopru. nějak mi to nejde. asi odjedu meditovat na 7 let do tibetu. takhle to dál nejde…

Od: Petr Pavlas

Petr Pavlas — Sun, 11 Apr 2010 09:39:58 +0000

Text reakce je příliš krátký.
🙂

Ta klika se zlomit neměla.

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Sun, 11 Apr 2010 09:31:18 +0000

Název je divnej
stavba je divná, slovník je divnej, slovosled je divnej, Němčík je divnej. Ale něco na to jeho pozérském umírání je.

Od: jiri nemcik

jiri nemcik — Sat, 10 Apr 2010 03:52:21 +0000

ivo, jde o ty bomby
být tak rostlinou, nemusel bych hlídat pravidelné vyměšování…e.m.c.

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sat, 10 Apr 2010 03:19:56 +0000

Jo, většina upřímně myšlených textů jsou dopisy.
A strkat je do kapsy někomu konkrétnímu, jakkoliv neznámému (kdo je nám vlastně známý?), je tedy zcela logická činnost.

Ovšem představa, že na dopisy se obvykle odpovídá, aktivnímu člověku dlouho nepřetrvá.

Druzí lidé odpovídají na svoje vlastní otázky. Když čtou dopis a objeví tam jen otázky cizí, zůstanou k nim neteční.

Navíc většina lidí dělá pokud možno jen věci zvykové, neničící je přílišnou nejistotou. Máme to vrozené, už orangutani trpí největším stresem ve chvíli, kdy se musí dlouho těžce rozhodovat.

Proto by na ty básničky dobře odpovídaly především děti. A pak lidi, kterým kus té dětské hravé přirozenosti zůstalo.

Ostatně vývoj člověka jde prý cestou neotenie. Úplně nejvíc komunikují děti – a od jisté doby už to s námi jde s kopce. Sněhovou kouli nabalených slov si v té sestupné části života obvykle už jen omíláme:-)

(Takže přeju takhle v noci ještě hodně dlouhou první půlku:))