Na učení pokus/omyl je dost málo času, protože některým druhům hoří půda pod nohama tak rychle, že pojistné stavy v zoo se mohou stát velice snadno jediným ostrůvkem záchrany – co já vím, tak semtam se přijede na místo, kde před 2 roky byl nějaký druh hojný – a ono NIC. Z Afriky Evropa vytvořila jeden velký sud střelného prachu a neví si s ním rady. Vztah k přírodě je velmi rozporuplný, deklarace a reálné jednání jde často úplně mimoběžně, vlády fungují korupčně…

Ta Komárkova přednáška měla za cíl ukázat lidské (a i obecné!) tendence k domestikaci. Co všechno znamená a obsahuje. Proč a jak se děje. Vždyť my to ani nevíme a nechápeme, ale máme to v sobě stejně jako třeba sklony k drogám nebo chuť vypadat výtvarně „sladěně“. Proto jsou zoo vůbec možné. Uváděl jsem ji, protože ukazuje „background“ problému se zoo.

Ale chci, aby nepřevážily fanatické tendence. Nejsem si jist, jestli jsou zoo instituce zralé na zrušení. Možná ano, možná ne. Ale nechci to ano/ne zjišťovat tak, jako s těmi norky. Nebo třeba s biopalivy či GMO zlatou rýží. Jakkoliv mi je těch zvířat líto, cit by měl jít ruku v ruce s poznáním. Nechci od sebe odehnat vinu za jejich utrpení tím, že řeknu „já zoo nechci“. Podle mne vinu za utrpení nelze žádným způsobem z člověka sejmout, protože každý jsme součástí sítě, která CELÁ ty viny způsobuje – a my se z ní nemůžeme vystříhnout tím, že si jako Pilát umyjeme ruce a řekneme „ne mým jménem“.

Ochrana zvířat bez jejich poznání není možná. Vychovat odborníky, kteří by pomáhali v ochraně „in situ“ by nejspíš bez zoo bylo těžší. A peníze získané citovým nátlakem jsou úplně k ničemu, pokud na místě nejsou

Rovnice: abych něco chránila, musím to vidět na vlastní oči, podle mne také neplatí. Lidé dají peníze hladovým dětem, aniž by strašný hlad sami zažili, pomáhají chránit prales, aniž tam osobně byli, a pomáhají obětem přírodních katastrof, aniž něco takového na vlastní kůži zažili. Takže nemusíme mít ZOO, abychom chránili přírodu a zvířata.

Se zbytkem víceméně souhlasím. Mmch: ochránci zvířat norky už nepouštějí, sami viděli, že tato zvířata v přírodě nepřežijí. Soustředí se na jiné přístupy, hlavně na to, aby těch strašlivých kožešinových farem bylo čím dál míň, a nové nevzniknou. Ale to je už jiné téma.

Musel by se udělat výzkum. Jsou rodiny, které by třeba chtěly, aby jejich děti nikdy do zoo nešly. Tak by se mohl udělat dlouhodobý průzkum, jak se vyvíjí vztah ke zvířatům u dětí z takových rodin proti dětem z rodin, které do zoo chodí často. Třeba kolik dětí z první skupiny a kolik z druhé se nakonec v dospělosti angažuje v poznávání a ochraně zvířat. Nevím, jestli to vůbec jde udělat, ale na velkém počtu by se snad nějaký trend dal prokázat.

Zoo mají dvě tváře, jednak byznys, jednak vědu. To je stejné jako třeba farmacie nebo i literatura. Když „ukazování“ naráz zakážeš dělat jako byznys, co bude s těmi zvířaty? Jsme jako společnost tak na výši, aby jejich chov bez byznysu prostě neskončil? Neumíme ovlivnit mnohé státy v Africe, aby nehubily své lidi, natož aby chránily zvířata…

Tvoje otázka: chceš zakázat ZOO ostatním? vychází z úplně jiného předpokladu než je můj. Já vycházím z toho, že zvíře není věc, ale cítící bytost a má právo na to, aby mu člověk nezpůsobil zbytečné utrpení. Moje otázka nezní: o co přichází člověk, když zrušíme ZOO, nýbrž: je vůbec etické uzavřít divoká (!) zvířata do klecí a nutit je žít v podmínkách, které jsou prokazatelně daleko od potřeb jejich druhu? Domnívám se, že člověk na to etické právo nemá. Není mi líto dětí, které nemůžou vidět in natura exotické zvíře (to si opravdu myslíš, že se právě v ZOO vybuduje přirozený vztah mezi dětmi a zvířaty?? Já si myslím pravý opak), ale líto je mi spíš toho zvířete v kleci. Jaký je to vztah ke zvířeti, když vidí děti, jak na něho lidé křičí a dokonce házejí kameny, aby vylezlo ze svého .

Ivo já za nic nebojuju, jen jsem napsal text, ve kterym jsem vyjádřil smutek z toho, že svět funguje někdy dost divně, blbě, nedůstojně, nelidsky. My pseudobásníci nenabízíme řešení, jen pseudobásníme nebo píšem blogy, když nám to nikde nevydaj…:)