Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

Zoo blues

Jedeme se podívat na zvířata v klecích. Jedeme do ZOO. Děti to chtěj. Zapomeň na svoje výhrady. Ale já mám problém, vždycky se vidim na druhý straně klece.

Představím si sám sebe a ty smutný oči na druhý straně jsou najednou moje a dívají se ven na týpka v kraťasech a tričku, se slunečníma brýlema a v kšiltovce, má se docela dobře, přijel sem autem, parkuje za 50 kč na přilehlym parkovišti a je tak zhejčkanej, že si do přírody musí s sebou vozit oheň a konzervy, jinak by nepřežil ani tejden.

Ten týpek chodí kolem klecí a výběhů a pozoruje zvířata. Taky pozoruje lidi, jak do sebe ládujou předraženou zmrzlinu a ucucávaj obarvenou ledovou tříšť, je hrozný horko, lidi se potí a malý děti křičí – Jůůů tygr, vrrrrr…pozoruje týpky, co musí vyjet do horní části zoo lanovkou, protože pěšky vyjít ten krpál o 50ti metrech převýšení by je mohlo stát jeden bypass, pozoruje narvaný kiosky s pivem, limem, klobásama, skoro to vypadá, že sem všichni přijeli dát si pořádně do nosu.

Pozoruje se každou chvíli z jiný klece a z jinýho těla. V jednu chvíli je želva pulící oči a nervozně trhající hlavou, tvor, co příliš vsadil na defensivu, v další je z něj vlk, kterýmu z těch lidí za plotem ocas spadnul někam na břicho a hledá díru, kam by se schoval, v další je tygr, kterej smutně řve na celý zoo, trhaně přechází podál příkopu naplněnýho rozzelenalou vodou a pak se jde schovat do kóje, ale tam za tlustym sklem, další pojídači zmrzlin s foťákama. Lets go make a photo with this beast…no please, give me a break. Možná večer, až ty nahý vopice vypadnou. Trpělivost je od slova trpět. 

Reklama

A ten týpek chodí od tabule k tabuli a čte si popisky, tomuhle druhu hrozí vyhubení, snažíme se ho zachránit, jistě, lepší než nedělat nic. Konečný řešení přírodní otázky. Zachráníme ji před vyhubením v rezervacích, zavřem za plotem a nakonec tam raději nebudeme nikoho pouštět.

Anebo lepší nápad. Zachráníme přírodu ve zkumavkách a možná za tisíc let zkonstruujeme jinou planetu – Zemi II a pak tam ty zkumavky vypustíme a necháme je tam na pokoji. No možná tam budou jezdit jenom roje vědců, studovat skutečnou, živelnou přírodu, přece si to nenecháme ujít a no a pár turistů tam taky pak pustíme, přece aby se to nějak zaplatilo a pak se zjistí, že to bude chtít stálý stanice a že je tam vlastně velký nerostný bohatsví a pak to zas obsadíme.

A ten týpek si říká, proč je tady k sakru zavřenej Krkavec, mapa rozšíření přes půl světa. Dva černý ptáci na uschlejch větvích a ve vedlejší voliéře orel skalní máchne jednou křídly a doletí na druhý konec svý voliéry a tomu týpkovi se sevře srdce, kurva, vždyť si nemůže ani zalítat. To je jako kdyby nám všem podvázali koule, připoutali k posteli a pouštěli Crystal Phoenix porno neverending story .

A pak se sám sebe ptá, proč sem vlastně chodíme koukat se na ty zavřený živý tvory, jak se producírujou kolem čtverce ohrazenýho tlustym sklem, sítí, mříží, příkopem. A protože je zvyklej na ty nejhorší možnosti, tak si říká, že možná děláme z hlubokýho pocitu zadostiučinění, že jsme na vrcholu potravního řetězce, usazený v mrakodrapech jak nějaký kingkongové a řveme na celej svět, to jsme my, to jsme my, jsme nad tím vším a nad náma už neni nic.

Všechno je otázka pohledu. King kong spadne a budou ho žrát červi. 

Dětem se to ale všechno líbí a lítaj kolem klecí jako opice a zkouší pořád dokola, jestli jim koupíme další zmrzlinu. Malej blonďák s modrejma očima a s maketou samopalu pouští dávku do žirafy s dlouhym krkem. A žirafa padá na kolena a udiveně na mě pohlédne. 

Odcházim pryč. 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama