Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

Ze života

Bušení na dveře v osm hodin ráno. Jiný lidi možná už dávno zakládaj odlitky do soustruhů nebo si dávaj kafíčka na úřadech, ale já mám ještě noc. Zabušil jednou, zabuší podruhý. Do pr...kdo to kur... je. Otevřu zprudka dveře. Aha, policajt.

Dobrý den, červený
Opel Astra spz -NĚCO- je to Vaše?

Co se děje?

Můžete jí se
mnou dolů, někdo Vám ho naboural?

Reklama

Cože?

No, máte to
nabouraný.


Chvíli zevluju
zrakem po jeho hladce oholený tváři. Pak má mít
člověk rád policii. Pokaždý když je vidí,
tak je problém.


Můžete počkat dole?
Hned tam jsem.


Alice vrní
z postele.


Kdo to byl?

Policie.

Co chtějí?

Někdo mi nabořil auto.

Cože?

Jo.


Solidárně vyskočí
z postele a začne se oblíkat, že jde s mnou. Možná
je jenom zvědavá. To je jedno. Jdem oba.


Dole před domem dlouhý
řady aut. Jdu k tomu svýmu. No jo. Je bokem přiražený
k obrubníku na doraz, zadní pneumatika rozřízlá,
dveře do ulice jsou zmačkaný jak papír, přední
i zadní. Kromě toho nárazem přiskočilo čumákem
k modrý fiestě vpředu a pocuchalo jí zadní
nárazník. U fiesty stojí drobná
černovlasá paní v péřový bundě, kouří
a zuřivě si mě prohlíží.


Dobrý den. Ta
fiesta je Vaše?

Ano.


Přichází
policajt. Vlezem do policejní dodávky a vyplňuju
nějaký papíry.


Paní si myslela,
že jste to udělal Vy. – říká po chvíli

Cože? – Aha, proto si mě
tak zuřivě prohlížela…

No já jsem jí
vysvětlil, že je to nesmysl. Vy jste to z těch tří aut
odnesl nejhůř.

Tří?

No jo, ještě jedno je
bouchlý o kus dál, pro změnu na levý straně
vozovky.


No ten musel být. Ani se neptám, jestli ho najdou.


Opisuju údaje z
OP. Přemýšlím, jestli mi někdo nechce něco říct.
Třeba nebe nebo peklo. Vždyť sakra co auto, to problém.


První auto –
žigul za litr na ruku. Odjel jsem s ním z místa
předání, dojel domů, nechal stát přes noc a
nikdy již nerozjel.

Druhý auto – WV
sccirrocco. Červený kupé koldokola ospoilerovaný.
Přeražený číslo karoserie. Hodnota max 12000,-
Ukradený z parkoviště před supermegamarketem…hmátnu
do vzduchu, klika nikde. Sakra…

Třetí auto –
Fiat Uno. Hodnota 7000,- netto. Italskej dýchavičnej pracant.
Stojí si v Karlíně, nic zlého netuše a jednoho
dne zmizí. Zachrání ho jen prázdná
nádrž, takže ho najdu o dvě ulice dál a v něm vajgl
od Davidofky. Někdo se chtěl asi projet, ale hladový voko ho
zhypnotizovalo.

Čtvrtý auto – Opel Astra. rv
1994. Spolehlivá německá práce. Na dálnicích
se dívám SUV šílencům na hřbet, ale do hor mě
vyveze spolehlivě. Lavinovej pes…mlask. A je po něm.


Chvíli před ním
postojím. Opravit to asi nemá cenu. Nikdo mi to
nezaplatí. Ani chrániči našich snů. Sen nebyl
pojištěnej. Nadechuju, vydechuju. Nesmím se k tomu majetku
tak připoutávat. Je to jenom kus plechu. Žádný
sen. Probuzení…a jdu si koupit čerstvý rohlíky.


V práci dám k dobru
čerstvou historku. Lidi se rádi smějou. Směju se s nima.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama