Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

Vlnící se Sázava festival nation, struny a vlny…

Na festivalu se lidi převalují sem a tam, jako vlny v moři. Pro tento festival to platilo obzvlášť. Přimykal se k řece jako milenec k milence a na pravém břehu Sázavy duněly rytmy nerůznějších kultur pro mladé i starší lidi z této republiky. Tento zápis do blogu chci věnovat všem těm, kteří tam nebyli, abych jim s mými chabými pisálskými schopnostmi poněkud přiblížil atmosféru fetivalu, nabídnul k ochutnání neznámé i známé kapely a rozprostřel tu svoje zážitky.

Byla jen nesmírná škoda,
že pracovně vytížen, nemohl jsem si tento festival vychutnat
celý. Táhl se již od čtvrtka a někteří lidé
zkrátka pracují až do pátku a nemilosrdný
kapitalistický vykořišťovatel ( v tomto případě
můj kamarád : ) ) jej nepustí z uzdy dříve,
než jim velí zdravě ekonomický přístup.

Nicméně v pátek k
pozdnímu odpoledni byl jsem vyklopen hromadnou dopravou ( auto
vlastním nicméně využívám jen v případě
obecného ohrožení ) v městysu Kácov i s bagáží
a přítelkyní a hutnými
rytmy byl jsem neomylně doveden do stanového městačka přilíplého
k festivalu jako pijavice. Na první pohled bylo jasné,
že pořadatelé podcenili přípravu a počet TOI TOIek,
eufemisticky řečeno, nekorespondoval s počtem stanů a co je třeba
zdrůraznit – místa pro stany nekorespondovaly s počty stanů.
Vypadlo to, že bude nemožné se utábořit, ale jak už
to tak v životě bývá, nemožné se proměnilo v
možné, pravděpodobně za to můžou nebesa, stan stál
a byl čas vyrazit zatrsat si.

Festival měl několik pódií,
jimž někteří ortodoxní festiválové
neřeknou jinak, než stage. Každá stage byla nazvaná
podle sponzora a mě bylo na první pohled do programu
festivalu jasné, že se budu převážně ochomýtat
kolem pódia Rádia 1, neboť stejně jako v civilním
životě i tady mne tento zajímavý rádiový
subjekt hodlal nakrmit zajímavou kaší.

Reklama

Jen co mi pořadateli najmutá
ochranka prohledala kapsy ( víceméně ležérně,
neboť vypadám jako usedlý člověk s absencí
bomb a vyskakovacích nožů po kapsách ), ocitl jsem se
pod stage Radia 1, kde počala řádit kapela v rytmu ska –
Basta Fidel.

Nemohl jsem odolat a zvedl zadek z
trávy, když nás zpěvačka s úsměvěm od ucha
k uchu oslovila – No tak pojďte tančit, dneska tady budou jen
pozitivní vibrace! A festival začal…

Na žádném
festivalu samozřejmě nemůžou chybět velká jména,
jimž však nevěnuju tento blog. Úspěšně jsem se vyhýbal
známým jménům, nepřijeli jsme se utvrzovat ze
známém. Kromě v podstatě neznámých ska
kapel šířících dobrou náladu a mysl
všude, kde vybalí své struné a jiné
nástroje ( Basta Fidel, Prague Ska Conspiracy ) na festivalu
pro mě zazářila podivuhodná formace Yellow Sisters,
která visí někde mezi trapně zvaným world
music a absolute free jazzem ( moje pojmenování pro
totální šílenost v Švankmajerově smyslu ),
potom mě neuvěřitelně rychle rozkmitala cikánská
kapela z Rumunska – Romano drom, která obvyklé
cikánské melodie a rytmy podala strhující
formou přímo do rukou a nohou tanečníků a na konci
jejich vystoupení jsem měl pocit, že jsem velice, velice
unavený gadžo…

Mezi tím ovšem nesmím
opomenout nejlepšího zpěváka a hudebníka a
proroka smysluplných chvilek poezie – Xaviera Baumaxu,
který bezvýhradně opanoval dav shromáždivší
se pod pódiem a bez jediného zaváhání
námi sunul podél svých kytarových pražců
za doprovodu jediného bonga. Bylo to nádhérné.
Zejména když jsi oslovoval poletující balóny.
Díky Xavi, přestože má přítelkyně tě
doslova miluje, a šla si k tobě pro podpis na předloktí,
tak nežárlím, byl jsi ten nejlepší jazzíček,
co jsem na Sázava festu vyslechl…

Hned po Xavierovi nastoupila formace
Priessnitz, která jako vždy neomylně hmátla do
našich temnějších hlubin, kde jsou vypité flašky a
ohořelý ret a poetické kocoviny, dle toho, jak kdo
chce…

No a tím se noc chýlila
ke konci a po neodvratné návštěvě tanečního
stanu, kde duněly elektronické beaty jsme se přibližovali
k svému stanu a relativnímu klidu jen občas zdáli
přerušovanému popěvky vyznavačů známek punku,
jimž ani hodina mezi psem a vlkem není svatá a chřtán
otevřen jest dokud neochraptí a když čert nemůže mluvit,
tak píská…

Abych to přeci jen nějak zhodnotil,
tak opět více, než kdy jindy, mi připadá, že hudba
je širší, než ruská duše a vejde se do ní
kdokoli, kdo bude chtít vejít. A nové rytmy
jsou staré a všechny hudby světa společně k stejnému
cíly směřují. A tou je nějaké sjednocení,
které v člověku nastává, když naslouchá
těm opravdu dobrým hudebníkům, jak rozbalují
svoje struny, bubny, basové linky, otáčí
gramcem, smějí se a všechno je to zaštítěné
sázavským sluncem a člověk už se prostě nemůže
dočkat, až to příště vypukne nanovo.

Někdo tomu říká world
music, já tomu říkám good music…

Tomu kdo chce ochutnat, tak nějaké
odkazy na mnou jmenované podivuhodné a báječné kapely…

Xavier Baumaxa : Nazijazz video
http://www.youtube.com/watch?v=tXwVOrHoIAg&mode=related&search=

Romano Drom video –
http://www.youtube.com/watch?v=NAlUK4yJT_c

Yellow Sisters video –
http://www.youtube.com/watch?v=wKNEoJPN0oo

Basta Fidel mp3 –
http://www.bastafidel.cz/mp3/plezir/009.mp3

Čankišou video –
http://www.youtube.com/watch?v=DpB_44F6_UQ

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama