Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

V noci

Někdy v noci sedím v houpacím křesle. Na stole vedle láhev vína, ze který se dá dolít, když dojde ve sklenici. Poslouchám nějakou hudbu, z okna je vidět letadlo v dálce, jak světélkuje aby se nesrazilo s jinym letadlem. Je to daleko a přitom tak blízko. Úplně se vidím, že jsem jedním z těch, co sedí uvnitř, v křesle, připoutaní a čumím z okýnka. Do sklenice mi dolévá někdo jinej v uniformě.

Cvičím se ve vnímání všeho, co nejsem já. Protože celej den slyšim při tom kodrcání jenom co povídá někdo uvnitř a tvrdí, že on je já. Jenže já je někdo jiný. A v tom to je. Rimbaud to věděl. Někdo jinej, než ten, kdo každý ráno banálně naleje džus a myslí na snídani, oběd, ponožky ve skříni.

Je dobrý si takhle sedět a uvědomovat si příběhy za sklem. Je to dobrý pro každýho z nás. A nemusí to být jenom takhle v noci, když počítač vrní a vadný sektory hrajou hru se správcem zařízení. Možná je dobrý i ve dne podívat se na toho druhýho. Copak to nikomu nedochází, že nejsme oddělený? Ten houmles co se válí támhle na papírový krabici s krabicákem můžu bejt klidně já. Rozum my to říká. Ježíš my to říká. Jenže Ježíš, ten to cítil a já mám jen rozum. A ten my říká, že zítra musim do práce. Teď spát, vyčistit sklenici. Vzít houbičku a setřít červený skrvny na skle, dřív než zaschnou. Copak bych nemoh bejt jako Ježíš, kdybych se na to vykašlal? Copak bych nemoh bejt probuzenej? Vyskočit z kola…

Až si nebudu takhle klidně sedět, až si nebudu takhle klidně psát, tak budu vyskočenej z kola. Vypadnu, vylítnu ven jako utržený kyvadlo. A budu letět štastnej v tom pádu.

Reklama

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama