Komentáře: Úprk z chatové kolonie aneb příběh s mravním naučením

Od: Yarda

Yarda — Sat, 29 May 2010 11:17:50 +0000

Jako dycky
Jen na skok – karma- a pak v prdel po svých – nezapomeň vzít si – kecky

Načeva k tomu docela jde 🙂

Od: Zdeněk W.

Zdeněk W. — Sat, 22 May 2010 02:53:29 +0000

Absurdní
Dodnes jsem nepochopil tohle – chataři se neustále plácají přes játra, jak jim jde o pobyt v přírodě … blebleble … a při první příležitosti do těch svejch špeluněk natahají přesně to, před čím jako z města utíkají. Začne to eletřinou a cirkulárky, sekačky, satelity apod. už jsou jenom logickým pokračováním. Asi je to v jejich představě ten „pobyt v přírodě“. Že si nezapnou mikrovlnku na Praze 2, ale v Kotěhůlkách u Sázavy. Chtějí být přírodě blíž a při tom ji od sebe odhánějí – co má chatová kolonie s přírodou společnýho?
Stejně, jako chataři tahají do „osad“ svoje městský manýry a pohodlnost, mohu, jako venkovan, přivézt do města ty svoje, venkovský manýry – psi, ovce, kočky, holiny do deště a bahna, mošničku s dvěma lahváčem pro případ nouze … atd.
Ó, jak mnou bude městský člověk opovrhovat.
Stejně, jako já opovrhuji chataři.
A ještě – vidím velký rozdíl mezi typickým chatařem a lufťákem, co někde na venkově udržuje chalupu po babičce.

Od: jiri nemcik

jiri nemcik — Fri, 21 May 2010 12:37:44 +0000

2 michaela
kdepak, pro mě by to byla strašná pruda. radši lítam někde s báglem nebo na kole a ohně si zakládam v lesích…dokud nejsou zprivatizovaný, dokud to jde…

Od: Michaela J.

Michaela J. — Thu, 20 May 2010 12:56:33 +0000

různé
Myslím, že jste to měl vzít – ten dar. Víte, kolik z toho mohlo vzejít blogů? Třeba byste časem napsal chatařskou elegii.

Osobně vidím v chatařské osadě svébytnou miniaturu lidské pospolitosti, v níž jsou vztahy určovány lidskou přirozeností stejně jako na vesnici či ve městě (i když zde je jistě výrazně potlačena).
To neznamená, že chat. kolonie je pro každého. Já si třeba myslím, že by mi tam časem přeskočilo. A třeba taky ne.

Pro lidi, kteří si nemohou dovolit skutečný dům, chtějí být vázáni k jednomu místu a/nebo mají třeba děti je chata ideálním řešením. Je fakt, že péče o dům a zahradu je velkým závazkem. Není od věci si připomnout, že chatařství obecně je velmi specifický český fenomén – původem jakýsi víkendový únik od komunismu. Cizinci jsou vždycky úplně auf, když jim řeknu, že pomalu každá druhá rodina z města má chatu. Pro ně je to absolutní luxus.

Od: jiri nemcik

jiri nemcik — Wed, 19 May 2010 12:18:47 +0000

vono na těch koloniích něco je
něco, co popsal Hrabal například. ale zatim to neni pro mě. muselo by se sejít víc faktorů, abych do toho šel a i pak bych byl asi ten chatař, co nestříhá strávník, nechá si zarůstat zahrádku plevelem a na chajdě opravuje jen skutečně nejnutnější věci, případně si místo ní postaví jurtu. to by mě sousedi asi brzo hnali…že šířím plevely…

já si dovedu tu chajdu představit tak, jak popisuje Olga. spíš samota…to ano.

Od: Kateřina S.

Kateřina S. — Wed, 19 May 2010 11:49:44 +0000

tak Glume
pochopte, že já to chci taky, aspoň na léto a v menším.

Od: GLUM

GLUM — Wed, 19 May 2010 11:42:00 +0000

Kateřino, jistě,
máme baráček, bungalowíxe zahradou. A dosud 4 mio dluhů. A dlouhý seznam potřebných oprav a úprav. Ale je to dům, ne domeček, zahrada, ne zahrádka. Žádné ani-ani, jak je v kraji zvykem. Hlavní výhra je ovšem nedeveloperská, nicméně náplavová lokalita. Sami tomu štěstí nemůžeme uvěřit, ale sousedi jsou naši přátelé, ne přítelíčci, nemusíme s nimi trávit volný čas, ale když na to přijde, ten cukr nebo mouku (nebo čerpadlo nebo cement) si taky půjčíme nebo občas posedíme a popovídáme si. Hranice máme z větší části zarostlé, do talíře si nekoukáme, řadovka to není. Děti si hrají s dětmi se sousedství zcela bez šikany, ani v místní škole, která je dosti rodinná, není tak idylické prostředí. Základna je a Golandské výšiny (okupovaný prostor za horním plotem) s ohništěm, svobodným větrem hvězdami a výhledem do krajiny taky. Jen mezi našemi psicemi a sousedovic Iris panuje nenávist na život a na smrt.

Od: Olga Černá

Olga Černá — Wed, 19 May 2010 08:55:01 +0000

Pospolitost,
to mi povídejte… my bydlíme u lesa, sousedky, resp. sousedky máme dvě. Plus na víkend jednoho pražského chalupáře. To je skoro ideální. Teda od té doby, co máme auto, telefon a internet. Se sousedkama si půjčujeme, co která zapomene koupit, občas je někam svezu a ony mi zase přebírají doporučené dopisy. Na kafe nebo na skleničku chodíme k pražákovi, který tu zase začal ochotníkům režírovat divadlo.
Bydlet dole ve vsi, kde by na mě, když pleju ředkvičky, každej koukal, jestli se neulejvám a co mám na sobě za příšerný triko, nebo chtěl přes plot probírat nejnovější drby, to bych asi moc dlouho nevydržela. A chatové kolonie mají zahrádky ještě mnohem menší!

Od: Kateřina S.

Kateřina S. — Wed, 19 May 2010 08:37:26 +0000

k Lucii K.
to máš pravdu, ta pospolitost je v osadách ohavná věc, když je pak člověk dospělej, jako dítěti mi to vyhovovalo, protože byl každej můj strejda a teta a kdekoli ti dali najíst, napít, když se ti něco stalo, ošetřili tě, případně odvezli k doktorovi. Jako dospělá jsem se s tím trochu hůř vyrovnávala, protože jsem do tý party patřit nechtěla a můj muž už vůbec ne. Takže došlo k tomu, že na nás začali koukat skrz prsty, že se s nima nekámošíme a nechodíme na ten volejbal a na páteční chlastačky. Stali jsme se tam tak trochu vyvrhelema, navíc jsme pro ostatní byli „ty umělci“ (protože ségra je herečka). Děti díky tomu měly trochu těžší komunikaci s ostatníma dětma, když byly malý tak je ostatní docela šikanovaly. Přivazovaly je ke stromům, kradly jim holiny a házely jim je do vody a pod. Ale nějak jsme to přežili ve zdraví a dneska mi můžou bejt sousedi ukradený. Ovšem nevýhodou je, že když něco potřebuju, není se na koho obrátit.

Od: lucie kellnerova

lucie kellnerova — Tue, 18 May 2010 23:27:17 +0000

kolonie
ahoj jirko,
tyhle kolonie jsou děsně divný, právě jak je to ta divně semknutá pospolitost přes živej plůtek – novákovi už přijeli? A dvořákovi zase neposekali? koho si to ten franta přivez? a večer volejbálek a pivko … a strašně snadno kdo neni s námi, je proti nám. eeeeee, neee, ať už jsou jednotlivci za plůtkem lidsky jacíkoli