Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

Prodavač blues aneb voice of plebs

Řekli nám, že máme být víc pro-zákaznický. Tak jsme svlíkli umaštěný trička a voblíkli naškrobený polokošile.

Řekli nám, že se máme usmívat, tak jsme odhodili přirozeně zachmuřený tváře a nasadili masky. Řekli nám, děláte to všechno špatně, ale my máme plán, my máme nákresy, víme kudy a víme jak, my máme inženýry a my máme vědecky podložený studie, my z vás uděláme cvičený opice.

To budete koukat.

A tak jsme koukali.

Reklama

Brali nás na pohovory a cvakali propiskama. Koukali se nám do očí, jestli nás ve škole naučili dostatečně tupej výraz. Jestli nejsme stepní vlci. Jestli nemáme choutky zdrhnout. Jestli má smysl do nás investovat.

Snažili se zjistit něco o naší minulosti. Jestli jsme nefetovali, jestli jsme neukradli někde kolo, nekopli do popelnice, nenadávali na systém.

Snažili se zjistit, jestli jsme smířený s tim, že budeme makat a chodit domu až večer, jestli je nám jasný, kterej bůh týhle civilizaci vládne. Říkali, že zákazník, ale byla to jen zástěrka pro obrovský kolo konzumu, kde všichni jsou zákazníci a jeden druhýmu předložkou pro boty a jeden druhýmu ne vlkem, ale kusem masa.

Říkali nám, že nemáme ptát, odkud to zboží přichází. Měli jsme ho posílat dál. Jsme obchodníci, ne filozofové. Nemáme se ptát proč, ale jak, jak ho prodat. A ani tak se nemáme ptát, oni nám to řeknou. Mají na to inženýry, plány, vědecky podložený studie.

Říkali nám, tohle bude vaše mzda, čím víc prodáte, tím víc dostanete, když zákazníci nepřijdou, budete potrestaní a dostanete minimum. Budete žrát rohlíky a plakat při internacionále, ale nepudete do ulic, protože vám řekneme, že se můžete stát jedním z těch, kdo říkaj, jak to je.

A pak budete na druhý straně a cvakat propiskou a dívat se těm druhým přísně do očí a posuzovat jejich slabiny. Budete šéf, personální šéf, šéfa šéf, podšéf a skutečný šéfové budou další váš vzor. Lepší kravaty a saka. Lepší auta a kundy s podpatkama od DIORA.

Ale já chci jenom přežít v tomhle systému. Chci si vydělat na nájem, stejně jako ty kluci, co sou tu se mnou na tomhle pohovoru. Vyprali košile ve společný pračce ve společnym podnájmu s pěti dalšíma týpkama, vypucovali boty, vyčistili si zuby, vykouřili poslední startku s filtrem ( před pěti lety by byla bez filtru ). A Teď jsou tady a říkaj si, že by radši běhali někde po ulicích a smáli se na ženský a bezstarostně zapadávali do mekáčů a pili piňakolády, ale něco za něco kluci…něco za něco.

Ucházíme se tu přece o práci. Nechceme dělat na vedoucích postech, jsme dělníci tohohle spotřebitelskýho divadýlka, budete nás potřebovat, až půjdete nakoupit tu skvělou americkou lednici, co se tak krásně leskne a daj se na ni velkejma magenetama připichovat papírový vzkazy, nezapomeň úkol, svačina, přezuvky, dvě stovky kapesný na den. Budete nás potřebovat, až vám budem nutit tuhle mikrovlnku, protože z ní budeme mít větší procenta nebo pračku, která vám rovnou skoro vyžehlí, stačí si k tomu koupit žehličku a tak dál…

Cvakali propiskou a dívali se nám do očí, kolik smyslu pro řád s poslušnosti najdou. Chovají se zcela přirozeně, pracujou pro kmen, kterej to tak chce a my sedíme naproti nim a cvakáme čelistma, protože voni se po nás svezou a my se svezem po vás, drazí zákazníci, až k nám přijdete do obchodu, budeme se usmívat, ale budete pro nás jen kusy masa, který nám přinesou další den přežití, zaplatí nájem, další den iluze, že to jednou dotáhnem na vaše místo a přijdeme sem nakupovat se stejně vopálenou kundou s kabelkou vod DIORA, s kundou, co mohla hrát v seriálu, ale nakonec skončila v mojí vile, protože kurva, já ty prachy umim votočit.

A tak se nakonec shodnem, na tom kusu masa…

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama