Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

Pohádka nepohádka o malém čtenáři

Tak mě napadlo, co si takhle popovídat o malym Jirkovi? Malej Jirka. Kdo to byl?

Malej Jirka je kluk z paneláku. Bude mu šest, na podzim
má jít do školy a právě se naučil číst. Naučil se to tak, že s ním vždycky seděli nad takovou
roztahovací knížkou a dokola opakovali „ Tohle je A, jako auto!“ Celý hodiny.
Pořád říkal dál a dál a dál, ale za chvíli bylo Z a konec šmitec a že nic
dalšího už tam není. Musí počkat a do školy mu koupí učebnic, že bude koukat.

 

Jenže malý Jirka nechtěl koukat. Počkal si, až bude doma
sám, dostrkal židli ke knihovně, vylez na ní
a vytáhnul knížku s pestrym hřbetem. Byly na ní palmy a nějakej
chlupatej chlap s klackem v ruce, jak kouká na zpěněný moře. Nápis
DANIEL DEFOE ROBINSON CRUSOE. Pak se s tou knížkou několik dní válel u sebe v pokoji, místo aby šel s Honzou vozit náklaďákama písek.

Reklama

 

Když to přečetl, přišel za mámou a jestli nemají něco dalšího
o tom Robinsonovi.

„ To není možný! Ty říkáš, žes to přečet?“

„ Jo. Bylo to hezký.“

„ Pojď sem táto! Kluk tvrdí, že to přečet!“

„ To není možný, tomu nevěřim. Vždyť kolikrát ani nedojí
večeři.“

„ No jo, ale říká to!“

„ Znáš malý děti. Hrozně si vymýšlej!“ Mávne rukou táta, ale
pak se ohne, položí Jirkovi na rameno svou těžkou tlapu:

„ Tak četls to nebo ne?“

„ Ano, četl.“ Diví se malý Jirka, proč mu nevěří. Kdyby mu
radši dali něco novýho o tom Robinsonovi a Pátkovi a koze. Když to četl, tak
měl pocit, že je na ostrově s nima. Chtěl by se tam zas podívat.

Máma si sedla na židli.

„ Táto, on nám lže, takhle brzy!“

„ Jirko jestli lžeš, tak já na to přijdu. Víš, co se stane,
když ti stisknu nos a ty budeš lhát? To už jsem ti vykládal!“

„ Zčervenaj mi uši. Dáte mi Robinsona?“

„ Vidíš ho! Vidíš ho! Já snad dojdu pro opasek!“

„ Ne táto! Nech toho, ty bys taky hned každýho mlátil!“

„ Pojď ke mně Jiříčku! Mamince by jsi přece nelhal? Že ne?“
Přivine malýho Jirku k sobě máma a šeptá mu:

„ Když řekneš pravdu, žes to nečetl, tak dostaneš bonbon.“

„ Ale já jsem to četl.“

„ Ale no tak, takový malý dítě to nemůže přečíst. Jsou tam
malý písmenka a skoro žádný obrázky. Ani já s taťkou jsme to nečetli.“

„ Ale já jsem to četl.“

 

Malý Jirka to měl těžký. Nechtěli mu věřit. Nechápal proč. Nakonec
je napadlo, že udělají test a vyzkoušejí ho z obsahu knížky.

Mamka otevřela knihu, taťka čekal za dveřma s opaskem. Šponoval
ho a zkusmo práskal. To bude jelit.

 

" Co se stalo Robinsonovi?"
" Byla bouřka a loď se potopila. Robinson se dostal na ostrov."

" Byl tam s ním někdo?"

" Ne, byl tam sám. Jenom našel kozu a z ní měl mlíko. Jo
a potom tam byl Pátek. Toho osvobodil a nějaký další lidi je chtěli oba sníst,
jenže Robinson měl pušku a to oni neznali a báli se pak Robinsona i Pátka. Pak
se měli dobře, dokud nepřijela další loď a ta je vzala pryč. Škoda…"

 

Máma zaklapla knihu.

„ Táto on to fakt přečetl.“

Táta odložil opasek.

„ Tak to je vážný. U nás v rodině nikdo takhle
postiženej nebyl.“

„ Ale to je přece dobře. Je talentovanej!“

„ No aby mu to v životě k něčemu bylo!“

„ Na to už dohlídnem!“

 

Zatím malý Jirka sedí, čeká až mu dodají dalšího Robinsona a přemýšlí, že jednoho dne bude psát takovýhle knížky. A jestli neumřel, čeká tam dodnes…

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama