Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

Ozvěny Jednoho světa subjektivním pohledem psance

Na hajzlu měli v mušlích takový ty vykrájený, narůžovělý kostičky, který měly zabraňovat tomu, aby se smrad z našich chcanek šířil vzduchem. Místo toho se tim vzduchem šířil příšerně aseptickej smrad z těch narůžovělejch kostiček. Civilizace posedlá čistotou. Začne to u kostiček a skončí čistotou rasy, myšlení, DNA.

Čistota
co podobá se prázdnotě…

 

Reklama

To mě napadalo, zatimco jsem se
pohupoval v bocích a vypouštěl čistě bílej proud na ty
kostičky, který okamžitě uvolňovaly do vzduchu nějakej
chemickej svinec.

Všechno musí bejt čistě
vypulírovaný. Utratíme miliardy za čistící prostředky, abychom
se přiblížili nicotě. Zabíjíme myriády bakterií a drobnejch
organismů, zabíjíme život, oddělujeme se od něj. Třeba
potřebujem udělat mezi náma a mikroorganismama tlustou čáru.
Jsme lepší, heč. Všechny vás pozabíjíme, máme na to vysoký
školy, high technology…

Je zajímavý, co vás o týhle
civilizaci napadne, když se jdete vychcat.

Když se se vrátil do baru, bylo tam
plno. Narváno vysokoškolákama ve vytahanejch svetrech a s
batůžkama. Byl to bar v kině a byl tam zrovna nějakej festival.
Jeden svět.

Pozoroval jsem mládež. Je to
zajímavý. Všichni se potřebujou nějak vymezovat. Bylo vidět, že
jim dost záleží na tom, aby vypadali, že jim moc nezáleží na
tom, jak vypadaj. Takovej ten nedbalej style, ale přitom chic.
Přišlo mi to pokrytečtější, než všichni ty šampóni, co se
ochomejtaj v obchodních centrech. Ale možná sem byl moc přísnej,
taky sem nechodil v potrhanym pytli a i když jsem si o majetku myslel
svoje, plánoval jsem koupi novýho, většího auta. Aby se v něm dalo spát a vyrazit na cestu kolem světa, jen
co najdu sponzora a benzín zlevní pod deset za litr. Vzít spacák
a jet. Na Sibiř. na Čukotku. Je to přece jenom všechno jeden
svět. Všechno je vlastně strašně blízko. A díky těm filmum,
který jsem viděl, jsem měl pocit, že yes, we can. Kurva stačí
chtít. Možná se vyseru na káru, na job, na byt, na přítelkyni,
na rodiče, zvednu palec a pojedu směr Východ. Možná směr Jih.

Ale nikdy to nekončí odjezdem.
Vždycky jde tak trochu o to, vrátit se. Objedeš kouli a seš tam,
kdes byl. Možná o něco bohatší. Většinou se tvrdí, že o
poznání toho, že všude dobře, doma nejlíp.A pravý dálky jsou
dálky ducha. A jsou to vlastně výšky…nebo hloubky, to podle
toho, z jaký seš duchovní tradice.

 

Je to jeden svět. A můžu ho objet,
když budu chtít, když seberu odvahu. Když si troufnu tam, kde
podle vládne kalašnikov. Se všema se můžeš domluvit. Stačí
se odevzdat Bohu a když to nevyjde, jdeš rovnou k němu. Co se může
stát? Jsem odpovědnej jenom jemu a on ti sešle, co na tebe čeká.
Takže čeho se bát. Ještěže věřim v boha. Takovej ateista, ten
se musí hrozně trápit, když stojí před rozhodnutim. Furt aby se
bál, že něco dělá špatně. Ateismus byl vynalezenej, aby
znejistil člověka. Aby měl strach…

O tom jsem přemejšlel a pak jsem šel
na film, kterej byl o hluhoněmejch beduínech v Israeli. Byli
strašně v pohodě. Režisér byl taky v pohodě a řekl, že v
Israeli neni žádná demokracie. Byl to žid, aby nedošlo k mejlce.

A pak řek, že se máme vysrat na to,
co říkaj v médiích. Naděje existuje. Jsou to ty miliony
prostejch lidí, který chtěj orat, pást ovce, dejchat čistej
vzduch.

S tím jsem souhlasil. Ale když
jsem se šel po filmu vychcat, tak tam na mě čekaly zas ty
narůžovělý kostičky. Říkaly mi něco jinýho.

Venku jsem se zhluboka nadech. Nějaký
cizinci hulákali u stánku s občerstveních. Rozpařený britové.
Výkvět uvadlý koloniální velmoci. Obrovskej černoch v žlutý reflexní vestě mi
podal letáček, kterej mě zval na strip dance. Podíval jsem se mu
do očí, už se díval jinam.

Jeden svět? Ne, miliardy světů. 

 

 

V tramvaji homeless coco chanel 5. Podíval se na mě z propasti a něco zamumlal. Možná nějakou mantru.

 

Může bejt, že ve skutečnosti přemejšlel o tom samym…

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama