Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

Opatrovníkem I.

Nedělejte si iluze, zbláznit se vám může v rodině každej. Když to potom dospěje moc daleko, tak se podá žaloba a dotyčnej se zbaví svéprávnosti a je uvalen do blázince. Mezitim se ještě musí najít nějakej blbeček, kterej to posvětí tim, že se dobrovolně přihlásí jako opatrovník. Takže takhle nějak sem se stal opatrovníkem.

V mládí jsem se děsil styku s úřady, dnes to vyhledávam, je to dobrý cvičení pro duchovní rozvoj. Rozvíjí to trpělivost a dost musíte zamakat i na soucitu. Všichni ty úředníci sou taky jenom lidský bytosti, který potřebujou vysvobodit.

Ale je to rachota, to vá povim, tohleto vysvobozování.

To jsem například šel tenhle tejden do banky (ČSOB), kde si dnes již nesvéprávná osoba, založila účet. Na účtě je přesně 0,- korun. Přesněji leze to furt do mínusu, protože banka si zcela v souladu se svou obchodní politikou za toto obstarávání 0,- peněz na účtu bere poplatky. Tak jsem to dorovnal a vypravim se do banky se soudním ustanovením o opatrovnictví a svou občankou, že ten účet zrušim.

Reklama

Vysvětlim svou situaci úřednici, která místo štítu používá placatej 22 palcovej monitor. Vidim z ní jenom její oči za masivníma obroučkama, který si mě nedůvěřivě prohlížej, poněvadž sem přijel na kole a mam na sobě námořnický triko.

Asi sem to udělal blbě, měl sem přijet v obleku a netrpělivě o stůl vyťukávat klíčkama od BMW staccato. Bohužel nemam voblek a nemam ani to BMW a s klíčkama od fildy se staccato nevyťukává tak dobře.

Úřednice dvakrát někam telefonuje. Radí se s právnim oddělenim. Čekam. Asi je to složitej případ, tohleto zrušení účtu a nejsou na to zvyklý.

Během těch 10-ti minut si prohlíží můj list o ustanovení opatrovníka, jde ho někam zkopírovat, odesílá mail s přílohou.

Představuju si, jak se někde nedaleko odsud v kanceláři srocuje dav právníků a právniček a chichotá se. No jo, tak on chce zrušit účet… no to mu přece nebudeme usnadňovat.

Zvoní telefon.

Úřednice ho zvedá.

-Ano, ano, ano.

Pak ho položí a úsměvem, na kterym je postřehnutelná radost z převahy, mi sděluje.

-No tak to asi půjde, ale musíte na pobočku, kde byl účet založen.

Jsem oceán nekonečnýho klidu, připomínam si mantru, co ke mně přišla jednoho večera na čundru o ohně, zatimco k nebi lítaly jiskry a připojovaly se ke hvězdám nahoře…

Věci vnějšího světa mě nemůžou znepokojit.

-No si ze mě určitě děláte legraci, protože to je 110 km daleko. V dnešní době totální konektivity musim jezdi 110 km daleko, abych zrušil účet, na kterym je přesně 0,- kč? To je určitě nějaká legrace…

Uřednice krčí rameny. Mohl by už vypadnout a nevopruzovat. Musim si ještě dolakovat nehty.

-110 km není tak daleko.

-Takže si na to vezmu den dovolený, zaplatim 600 korun za benzín nebo 300 korun za bus. Výborně.

Krčení rameny.

-Bohužel je nutné zrušit účet na pobočce, kde byl účet založen.-Taky maj svý mantry…

Dýchám zhluboka a představuju si oceán klidu a poletující jiskry…

-To jste mne moc nepotěšila.

Krčení rameny již bez náznaku úsměvu.

Balim si svůj list opatrovníka do desek, občanku vsunu zpět do peněženky, beru si kyselej bonbon z misky přede mnou a říkam:

-Tak já se poradim se svým právníkem.-Nedůvěřivě se na mě dívá a tak dodam:

-Naštěstí ho mam zadarmo (že jo LOJRe?)…

 

Nasedám na kolo a mám neodbytnej pocit, že největší blázni sou pořád venku na svobodě a většina z nich dělá v bance.

 

P.S. Další veselé historky budu přidávat, zdá se, že jsem objevil studnici nevyčerpatelné zábavy…

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama