Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

Oči šílenejch žen a oči šílenejch mužů

Co se lásky týče, tak myslim že o ní vim dost.

Asi tak 60 x sem byl zamilovanej, z toho 60 x nešťastně a nezdá se, že by se poměr nějak měnil.

Jednou mi jedna rozbila šutrem vokno, protože sem se s ní rozešel, protože sem pro ní nebyl moc dobrej, protože sem byl debil.

Jednou mi jedna rozbila půlitr o hlavu a řekla:

-Ty seš ale čurák.

Jednou mi jedna řekla:

-Žádnej tvůj vztah nevydrží, protože se dřív nebo pozdějc provalí, že seš debil.

Po takovejch zkušenostech by si jeden moh říct, že je načase to zabalit, odstěhovat se do Tibetu, chovat jaky a modlit se před fotkou dalajlamy.

Reklama

Ale z utrpení vás vyléčí jenom ještě větší utrpení.

Takže sem to vyhledával.

Například sem se seznámil s jednou holkou (v baru jak jinak),která tvrdila, že přesně ví, co mě stoprocentně spasí.

Místo abych utek, začalo mě to zajímat.

-Je to Jehova.

Pořád sem neutíkal a jenom se připitoměle usmíval. Moh sem to pozorovat ve skle zrcadel za panákama… za barmanem.

-Měl bys myslet na Jehovu.

-Myslim na něj víc, než si myslíš.

-To je málo. Musíš to dělat pořád.

-Hm.

-Hele nemám kde spát, vezmeš mě spát k tobě? Ale nesmíš se mě dotknout!

-Tak jo, to nebude tak těžký, dám si ještě pár fernetů a pude to.

Byla docela pěkná, ale v tom indickym tlumoku se jí válely knížky nějakejch guruů a oči měla jako Mona lisa na kokainu.

Řek se si, že to bude zajímavá zkušenost.

Vzal sem jí domu a normálně sem se s ní vyspal.

Když sem šátral po kondomu, řekla:

-To nemyslíš vážně? Život je moc cenný, aby se s nima takhle plýtvalo!

-Mluvíš mi z duše.-řek sem a na kondom zapomněl.

Naštěstí pro mě těch fernetů přece jenom bylo o dva až tři víc, než se slučuje s ejakulací u 2Oti letýho blbečka.

Druhej den sem se probudil a ona tam pořád byla. Asi jak byla věřící neznala to pravidlo, že má vypadnout dřív, než se the MAN probudí. Seděla na posteli opřená o zeď a měla otevřenou Bibli.

-Možná si mi udělal dítě a budeme spojený.-Říkala úplně vážně.

-Ani si nepamatuju, jestli sem do tebe něco vyslal…-Byl sem tak zmatenej z tý bible, že sem nepoužil starý dobrý sousloví: že sem tě namrdal.

Vim jenom, že budík děsně nahlas tikal a asi sem měl bejt už v práci. Bylo mi blbě a zároveň tak radostně, že sem zase něco proved, co mě přivede blíž poznání světa. Začala mě zajímat.

-Hele já se tě na to včera nezeptal, ale co ty tu vlastně děláš?

-Podnikam cestu, putuju po republice, přespávám u lidí a mluvím s nima. Snažím se do nich vnést Ducha svatýho.

-To zní zajímavě.

-Něco tě ke mně přivedlo. Vidim, že tu máš knihy, který se věnují duchovním rozměrům bytí, ale musím tě varovat, že spousta z nich tě může svést na špatnou cestu.

-Vždycky sem snil, že se probudim s kocovinou a budu se bavit s holkou, kterou sem včera sbalil v baru o těhle věcech.

-Já vim.-řekla naprosto vážně.

-Něco tě ke mně přivedlo.

-Hele musim jít do práce. Můžem se sejít potom. Ale asi tě tu nemůžu nechat.-Nebyl sem si jistej, jestli by mi nespálila moje závadný knihy a nezanechala po sobě na zdech pentagramy.

-Dáš mi nějaký peníze? Nemám nic a potřebuju se najíst.

Dal sem jí stovku a večer sem domluvil sraz v rokáči.

Celej den sem si pak říkal.

KURVA, co sem to zas udělal?

Večer byla v Rokáči. Seděla tam u stolu sama a četla si v Bibli.

-Byla sem u tebe doma, když si tam nebyl. Otevřela mi tvoje máma.

-Cos jí řekla?

-Že jsi na špatný cestě a potřebuješ zachránit. Tvoje máma je otevřená žena, udělala mi kafe a povídaly jsme si spolu o tobě. Taky si myslí, že jsi na špatný cestě a potřebuješ zachránit.

-Já si to myslim taky, ale asi ještě nechci bejt zachráněnej a přijde mi divný bejt zachraňovanej. Podle mě se člověk může zachránit jedině sám.

-To je špatná filozofie, jedině oddanost a spoléhání se na Jehovu tě může zachránit. Ty nemůžeš udělat nic.

Nevěděl sem, jestli mi jí má bejt líto nebo jestli mi má bejt líto sama sebe. Včera sem jí nevzal k sobě proto, že by mě tolik přitahovala a chtěl jí ošukat. Prostě mi jí bylo líto, že nemá kam jít a že je zmatená, i když si myslí, že není, že všechno ví nejlíp. Bylo mi jí líto, ale už sem to nemoh snýst.

Měl sem tam kamarády, zašel sem za nima.

-Hele nechcete u sebe ubytovat tuhle úplně šílenou holku? Nemá prachy ani kam jít a možná se s váma vyspí a bude povídat něco o Jehovovi.

Jeden z nich byl stejně šílenej jak já, tak si k ní šel sednout a něco si spolu povídali a já zůstal na baru a chlastal a celou tu dobu sem na sobě cítil její oči, než odešla s tím mým kamarádem, jenom sem zahlídnul její indickej tlumok ve dveřích a dál o ní nic nevím.

Svět byl moc složitej, abych ho dokázal zhodnotit, kdo měl pravdu, kdo lhal sám sobě.

Dodnes to nevím.

Ale pokaždý, když sem na dně, objeví se jedna taková, aby mě zachránila. Nevim, kdo je posílá. A nevim, co s nima mám dělat.

Možná je načase přestat je přeposílat dál anebo začít chovat ty jaky. 

 

P.S. Tahle pseudominipovídka je čistočistá pravda a všechno se stalo, jak sem napsal, jestli se vám takový věci nedějou, je to nejspíš proto, že nepotřebujete zachránit.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama