Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

Krkonošská pocukrovaná pohádka v obrazech

V zimě jsem na blog umístil fotky z Alp s komentem, že těm alpskym národům ty jejich velikány závidim. Ale ani u nás doma to neni vůbec špatný. Nemáme sice takový štítný obry, ale ty naše kopečky mi taky celkem pasujou k duši a k srdci. Připravil jsem teda v rámci těšení se na zimu takový malý obrazový pásmo z Krkonošskejch hřebenů. Tohle je naše národní bohatství. Tohle je naše pohádka. Jestli se vám snad ty fotky budou líbit, nemám na tom žádnej podíl, na takovejch místech stačí vzít foťák do ruky, vybrat výřez reality a cvaknout. Žádná magie ani umění, jenom hory. Tentokrát ty naše...

První den vždycky zabere bus z Prahy a pak výšlap na hřeben do nějaký hřebenový chaty. Tentokrát byl první nocleh na Vosecký boudě. Ráno fotka z okna. Týpek vyjel z lesa po turistický modrý od Harrachova, kudy v zimě nikdo moc nejezdí. Však je vidět, jak si pěkně postaru prošlapává stopu. Tady už nejezdí žádný mašiny na stopy. Takže jsme tu správně.

Dáme si ovesný vločky se sušenym mlíkem a hurá za nim.

 

Reklama

bezkarzvosecky.JPG

 

Vyrážíme z Vosecký směr Luční. Barvy mě ukřičely a ČB režim je zapomenut. Všude to jiskří. Každá vločka je jedinečná. Každá jiskra.

 

cestazvoesecke.JPG

 

Snad je to vidět i tady. Vyráží to dech, pokaždý stejně.

zimnipohadka.JPG

 

Krátká porada tří skialpinistů u rozcestníku Labská – Vosecká. Přicházeli z Polska…ale zdravili česky : Ahoj.

 

triskialp_res.JPG

To je tady nahoře taková slušnost – zdravit. Někdo ovšem nezdraví a dělá dokonce jako by vás ani neviděl. To, co je dole ve městě normální, tady vypadá neuvěřitelně směšně. Nikde nikdo, dva lidi jedou proti vám a koukají strnule před sebe. Většinou je pozdravím aspoň úsměvem. Drtiči ovšem nezdraví nikdy. Drtiči musí nahnat kilometry. Poznáte je tak, že mají elasťáky a šustivý bundy. Nedívají se kolem sebe, ale před sebe. Nafocený je ale nemám, připadají mi nezajímaví, tak si je jenom představme…

No a tady už máme skvost socialistický architektury. Hrnec sraček přímo uprostřed království sněhu.

 

labska.JPG

 

Šílenej architekt umístil tuhle krávu (Labskou boudu)čelem do údolí, ze kterýho neustále tluče divokej vítr do čelní stěny vybavený velkýma oknama, aby měli turisti pěknej pohled, takže je příšerně nákladný boudu vytopit, nemluvě o zatejkání. Rovná střecha se pod náporem sněhu jednou za dva roky celá sroluje a vyžaduje generální opravu. Jako obvykle úplně chyběla pokora a vlastně i trochu toho selskýho rozumu…

 

jirkasbaglem.JPG

 

Poněkud šílený je ovšem taky sjíždět tyhle hřebeny na turistickejch běžkách s obrovskym báglem na zádech. Bílá prdel taky autora usvědčuje z toho, že měl problémy se stabilitou.

Nejen kvůli domácí slivovici…

 

slivovice.JPG

Je třeba být stále opilým. V tom je vše: toť jediná otázka. Abyste necítili strašlivé břímě Času, jež drtí vaše ramena a ohýbá vás k zemi, je třeba opíjet se bez oddechu.

Ale čím? Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete. Ale opíjejte se.

Kdyby chodil Charles B. trochu po horách, určitě by doplnil, opíjte se chůzí bílou krajinou, tak mrazivou, že se přes šátek nemůžete pořádně nadechnout.

Ale asi nechodil, tak mu zbylo víno, poezie a ctnost. Nutno říct, že to dělal taky poctivě…

Ale to už jsme daleko.

Tady je náš dnešní cíl.

lucnivdalce.JPG

 

Nocleh na Luční v kategorii spacák – půda s vlastním spacákem a karimatkou. Většinou je úplně úprázdná. Výhody – stojí to pár korun a v ceně je opulentní snídaně. Nevýhody – neni tam zrovna standardní paneláková pokojová teplota, ale určitě je to o 1000 % lepší, než sněhovej záhrab tam někde venku. I když ten bych taky rád někdy vyzkoušel…

 

pudalucni.JPG

 

Další dny vyrážíme na cesty kolem Luční. Liščí hora, Sněžka, Dvorská b., Klínová b., Jelenka, Slunečník, jeden den dokonce sjedeme až do Pece, protože zlomím hůlku při pokusu o skialp v hlubokym prašanu. Pořád je krásně.

Moc to nevypadá, ale sjezdy na běžkách jsou dost adrenalínová a amfetaminová záležitost…

 

sjezdzlucni.JPG

 

 

I pro kolemstojící…JEDUUUUUU!

 

uhnimamute.JPG

 

Taky na výstup na vrcholy dojde – tentokrát na ten náš nejvyšší kopeček…

 

snezkazlucni.JPG

 

Sněžka…1602 mnm.

 

nasnezkubezkynabaglu.JPG

 

Běžky musí na batoh a šlapeme…z jedný strany….

 

cestanasnezku.JPG

 

A při návratu pak z druhý…

 

podsnezkou.JPG

 

S námi šlapou čtyři Poláci, na nohách mačky, na sobě nejnovější VHT výbavu, včetně naleštěnejch termosek.

 

ctyripolaci.JPG

 

Člověk nakonec vyleze na každou horu, když chce…jde ale o to, co přitom cítí.

 

alicenasnezce.jpg

 

A pak by se měl ohlídnout, jestli daleko za sebou nenechal něco, co miloval co mu bude chybět.

 

Ale už toho bylo dost těch přemoudřelejch keců.

 

Na závěr přikládám úsměv, kterej mám schovanej pro vás, až se tam nahoře potkáme.

 

Ve městě bych vás musel znát. Tam nahoře je to jiný. Tam vás znám.

 

usmevpodsnezkou.jpg

 

Ahoj!

 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama