Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

Ke knihovně

Když už se to všude probralo, vyjádřil bych se i já ze své pozice naprostého diletanta k věcem, v nichž nejsem vzdělán a podpořen patřičnou mírou ignorance hodlám se otřít o budoucí Národní knihovnu a a hlavně bandu debatérů soustředivší se kolem, jak skot kolem napajedla.

 

Nejprve ke knihovně.

Reklama

Co to je? Je to poklad? Je to blázinec?
Chtěl by Erasmus Roterdamský o tomto pronésti pár
vět ve své Chvále bláznovství? Proč je
to tak vzdálené tomu, co uznáváme za
architekturu „hodnotnou“ , „ušlechtilou“, důkladně opřenou
ve staletích známého? Proč nás tak
provokuje? Proč se nám zdá, že provokuje více,
než svého času taková bláhovost jako kubismus
nebo funkcionalismus?

Někdy se divím, že oni obhájci
staletími prověřeného vkusu nepožadují
zákonem nařízenou výstavbu ve slohu starším
100 let. Provždy by tak byly vyřešeny nářky na „ věci
příliš moderní a nepochopitelné“. Mnoho lidí
by se zaradovalo, že kolem sebe potkávají a potkávat
budou jen věci důvěrně známé, ohmatané a
fádní. Toho klidu po pěšině.

Ovšem doba kulturtrégrů dávno
pominula, takže nezbývá než nechat svobodně bujet
nové tvary deroucí se zpod hlíny všednosti.Možná
že totéž klima dává vyrůst duchovně
rachitickým stavbám na předměstích. Možná, že totéž klima nám dovoluje
přestavovat architektonické skvosty předešlých věků. Možná,
že toto klima nám dovoluje stavět na příjezdových
cestách k typizovaným domovům imitace štěkajících
dalmatýnů, ale musím prohlásit, že toto
určitě není případ tohoto návrhu.

Co se tedy za tímto návrhem
skrývá? Poškodí to lidskou rasu? Dá jí
to nový smysl bytí? Umožní nám to
nahlédnout malost lidského konání?

Ano. Dá nám to zahlédnout
malost lidského ducha. Opět máme příležitost
prohlédnout si ho v plné kráse, když se
rozplýváme nad velikostí projektu nebo jej
snižujeme na svoji nízkost.

Ptám se lidí vůkol.
Slyším dva tábory, jež se ostře vyhranily, radujíc
se z toho, že opět aspoň pro teď nemusí myslet na sebe a
mají si co říct, mají čemu nadávat.

Jaká to úleva, zahlédnout
nepřítele.

Duch můj upokojí se při vědomí
nastávajícího boje, kdy budeme rozprostírat
svá pera v pozadí mysli a nadýmat se naučenými
slovy těhotnými významy. My víme, my víme,
co to všechno znamená. A jsme dostatečně hodni tématu.
Perfektní intelektuální smečí, vhodně
užitou parafrází pojďme sestřelit toho, kdo má
jiný názor. Vždyť on je celý jiný
jinakoučký, než já a to je dobře, ale je to
blbec…jaká to jsem liberál…

Abych to shrnul. Nevadí mi
stavba, zdá se mi osvěžující jako zmzlina v
jalovém a nekonečném létě stále
stejných plavčíků. Vadí mi samozvanci vkusu,
kterých se vyrojilo vskutku nepočítaně a nemám
slov jim dávat jména. Hlavně, že to sami sobě
vysvětlí, proč nežijou na Marsu, ale vcelku zákonně
tady. Mají jména, mají zuby. Ale nemají
duši.

Žijeme v liberální
společnosti a to je dobře…jsem tomu rád. Vždyť je tu
tolik důvodů k pousmání pro toho, kdo vidí.
Tolik bláznů v jednom malém rybníku. Stačí
se zahledět do oné kalné vody malého, českého
rybníku…

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama