Sedněte si támhle, Davide, sedni si k Martinovi.
Tím vznikla úplně vzadu volná lavice. Ty se maj, pomyslel jsem si, nejlepší místo.
Pak šli kolem lavice, někdo jim nastavil nohu. Roman upadnul. Smích. Eržika – Si debil! A vlepila facku tomu, co nastavil nohu.
Co to je? Já věděla, že s váma budou problémy!- Zvedne hlas učitelka.
To on souško! Ukázala Eržika na Pavla, kterej se na svym tvarohovitym ksichtu pokoušel vykouzlit nevinnost.
Tak a dost.
Jděte si sednout. Ticho! Nikdo se nebude smát.
Vyučování pokračovalo. Na okna sedaly mouchy a sraly na to všechno.
Pak zazvonilo a souška zmizela. Roman se zvednul se a zamířil za Pavlem, že si to s nim vyřídí. Byl malej, ale širokej. Vypadal, že se umí prát.
Kolem Pavla se shlukla jeho obvyklá suita. Tři, čtyři debílci. Už jsem měl s nima pár nedorozumění, když ponižovali slabšího a Vinnetou mi řek, že bych jim měl dát stopku.
Teď sem ale seděl. Roman nebyl z mýho kmene.
Sledoval jsem, jak strčil do Pavla, pak šest rukou strčilo do něj. Strhla se rvačka. Eržika vlítla mezi ně. Byla větší, než jeho bratr, ale silná byla zhruba stejně. Malej Martin, kterýho občas taky tahali za uši, si stoupnul ke dveřím a hlídal, jestli se po chodbě nepřibližuje nějakej ten zbloudilej kantor.
Nakonec to dopadlo tak, že Roman držel Pavla v kravatě, další dva drželi Romana za nohy, jeden mu sundal bačkoru a křičel, že mu smrdí nohy. Eržika škrábala a tahala za vlasy jako amazonka dalšího blbečka. Holky ze třídy byly zaražený. Holky se přece neperou. Co to je za novinky.
Pořád sem seděl. Bylo to vlastně docela vyrovnaný. Nikdo se nepřipojoval, utvořil se kroužek a malej Martin to jistil od dveří. Tichej Lumír leštil houbou tabuli a ničeho si nevšimal. Pak začal psát na tabuli nějaký vzorečky, co mu dal matikář.
Nakonec vyhodili Romanovo bačkoru z okna a všichni se smáli, když začal brečet.
Eržika pořád dokola ječela, že jsou blbý a holky jí začaly utěšovat, že se to spraví a že má hezký vlasy. Pavel byl zarudlej v tom svym těstovinovym obličeji, pomalu vstával a mnul si krk.
Martin zahlásil Pozor úča.
Dělali jsme jakoby nic.
Stará bréca Housková nakoukla dovnitř.
Lumír dopsal svoje vzorečky a vzorně mrkal zpod bifokálů. Eržika se česala. Roman seděl se svěšenou hlavou a schovával nohu bez bačkory pod židlí. Před sebou otevřenej sešit. Něco do něj začal čmárat. Všichni se připravovali na další skvělou hodinu, která jim pomůže připravit se na zářnou budoucnost.
Pak vysušená tvář učitelky zmizela kontrolovat pátou B vedle.
Když jsem šel kolem oknu, abych se podíval, kde přistála bačkora, mohl sem si v Romanovo sešitu přečíst – SVINĚ.
Pořád se do toho sešitu díval, dokud nezazvonilo.