Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

Cesta krvavého meče: Z putyky na trůn? – fantasy na pokračování

Probudil jsem se a můj meč byl zkrvavený. To znamenalo boj. A boj znamenal povyražení. Konečně zábava.

Do
města jsem přijel k večeru. Ulice byly plné kramářů,
děvek a pasáků. Jednoho pasáka jsem přetáhl
naplocho mečem a zeptal se nejbližších čumilů, kudy se
jde k taverně u Zeka. Jeden čumil se vyloupnul z hloučku
a ochotně nabízel své služby. Nechal jsem se dovést
k taverně a přetáhl ho naplocho mečem. Zasténal
a odplazil se.

Koně
jsem nechal stát venku a rozkopl dveře. Vyvalil se hluk a dým
jak z pekla. Vešel jsem dovnitř s rukou na meči a modlitbou za
všechny hříšné duše na rtech.

Reklama

U
nízkých stolů se hrbili opilci, děvky a hazardní
hráči. Jednoho jsem přetáhl naplocho mečem a
zahřímal.


Kterej z vás je Zeke!!!

Chvíli
bylo ticho. Všechny ty oplzlé ksichty se obrátily mým
směrem. Několik sebevrahů vystartovalo s dýkami.

Za
chvíli si rváči u nejbližších stolů stírali
z obličejů  jejich krev, u těch vzdálenějších se zdvihlo
několik rukou, které ukazovaly k jednomu bodu. V tom bodě se
nacházel robustní vousáč s ostrým
pohledem dravce. Ten nezaváhal, vytasil meč a utnul jím
několik nejbližších rukou.

Pak
se znovu otočil směrem ke mně. Chvíli jsme se na sebe
dívali a pak jsme za křiku vyšli ven, kde už se o mého
koně zajímal nějaký křupan. Kopl jsem ho. Pro změnu.

Co
mi chceš.- Zeptal se mě vousáč z bezpečné
vzdálenosti.

Mám
pro tebe fušku. Nechceš přece do zemřít jako krčmář?!

Kdo
tě posílá?

Mrtvej
Rudej.

Vo
co de?

Je
čas změnit krále.

Vousáč
ukázal mezery v zubech. Odplivl si. Pak se rozchechtal.

Kdo
z nás to bude?

Nikdo.
Ale budem mít dost.

To
zní zajímavě. Podrobnosti?

Povíme
si to zítra ráno. Zatím si vyřiď věci kolem tvý putyky.

V
tu chvíli, jak na povel, vyběhlo z hospody několik maníků s
krátkými meči. Byli to ti s ukrojenýma rukama a
pár dalších. Vytasili jsme meče a pokrátili je
o další údy. Utřeli jsme meče o jejich mrtvoly a
rozešli se každý svou cestou.

Cestou
z města mne vyprovázel zběsilý křik, který se
rozpoutal, když za Zekem zaklaply dveře krčmy.

Vyspal
jsem se v lese. Jednou mě vzbudil troufalý vlk. Uškrtil jsem
ho. Můj válečný kůň ukopal medvěda. Ráno
jsem si z něho uřízl kus kýty a dal trochu i
svému koni.

Když
se zvedla mlha a slunce prohráblo koruny stromů, vrátil
jsem se do města. Městské stráže se mě pokoušely
zadržet, ale přetáhl jsem je…

Zeke
podřimoval v plné zbroji v sedě před svou tavernou.
Mrtvoly maníků už tam nebyly. Můj kůň zaržál a
vousáč se probudil.

Je
čas.- Řekl jsem.

Zeke
zapískal a z nějaký vedlejší uličky přiběhl mohutný hřebec. Měl
značně divoký pohled a tělo samý šrám. Skoro
jak ten můj. Zeke ho pohladil několika ranami pěstí. Koni
se to očividně líbilo a kousl jej do tváře.


mě rád.- Sdělil mi.

To
je vidět.

Doufám,
že ten tvuj mu bude bude stačit.

Žádnej
strach.

Tak
jedem.- Řekl a vysoukal se na koně, který divoce zaržál,
až mu zapěnila huba.

U
brány byly stráže zesíleny.

To
je starej Zeke.- Hlásil jeden z nich.

Otevřete
bránu! – Řekl jim. Vytasil jsem meč. Na
hradbě stáli dva lukostřelci s napnutými luky.

Máme
svý rozkazy pánové.- Hejtman si s vámi
chce promluvit.


někdy jindy. – Řekl jsem a z
vedl jednoho z nich k
sobě, aby pochytal střely a potom jsem sejmul ty dva nahoře
vrhacími noži. Následovala krátká bitka,
kterou zastali naše koně svými kopyty.

Než
se slezl dav čumilů, Zeke slezl z koně a vytočil těžkým
železným kolem ve zdi bránu. Mohli jsme jet. Za námi
pršely kameny.

Chátra.

Chvíli
jsme jeli tryskem. Pak Zeke uznal, že můj kůň se v této
disciplíně vyrovná jeho koni. Zvolnili jsme tempo a
pokračovali klusem.

Kolem
se vlnily traviny, z nichž sem tam vyčnívalo pár
trnitých křovin s ptáky napíchanými na
své bodce.

Občas
jsme projeli vypálenou vesnicí a jednou dokonce
nevypálenou ( ale na návsi tam viselo pár mužiků
a ve vzduchu byl cítit oheň ).

Jednou
jsme narazili na smečku vlků, ale netroufli si. Možná byli
dost nažraní mršin.

Slunce
nám pralo do zátylků a měli jsme žízeň.

Čekala
nás dlouhá cesta prošpikovaná mnohými
boji a bitvami, což nás rozjařovalo jako ta nejlepší
kořalka.

Těšil
jsem se.

 

… 

 

Poznámka autora: Text po uplynutí 24 hodin stáhnu do soukroma. Vím, že je to z jinýho soudku, ale zjistil jsem, že mě fantasy žánr zatraceně baví, tak jsem zvědav, co na to čtenářstvo RB. Díky za pochopení. 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama