Reklama
 
Blog | Jiří Němčík

báseň Tibet

Šel jsem do knihovny. Půjčil si knihu. Otevřel ji. Vyskočila na mě. Báseň. TIBET.

NÁHORNÍ PLOŠINA,
KULEČNÍK OBRŮ,

vynesený démony do výše
pětitisíc metrů

V roce padesát před branami
jeho hlavního města

Reklama

padlo devadesát tisíc
lučištníků.

Svět na to zapomněl, neboť svět

propadl zapomenutí a nedělá
nic jiného.

Vpadli sem Číňané

beze svých básníků,
zato

se svými nestvůrami. Vpadli sem

pro wolfram, uran, olovo a zinek,

jehož je ta země plná. Vpadli
sem,

aniž byli schopni poklady vytěžit,

takže jim nezbývá než
dřepět, srát pod sebe

a špinit vysokohorský vzduch.
Svět na to zapomněl,

ale svět se zabývá jen
dvojím : zapomenutím

a nekonečným zbabělstvím.
To dělá

na svou ostudu před horskými
majestáty,

zasněženými štíty

a tichem tekoucím jak med.

napsal Ivan Diviš někdy v 90tých letech 20 století.

Celý týden jsem
přemýšlel, co o Tibetu napsat. Co mám dělat? Kam s
rukama? Kterou vlajku pověsit doma přes monitor, až se na to
nebudu moci dívat ?

Neřekl bych, že teď znám
odpověď. Poezie nenabízí řešení. Jen dočasný
vhled. Někdy.

Jen doufám, že v jednom se
básník mýlil. A že svět tak docela nezapomněl
a nezapomene.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama